Prolog
Asi čtrnáctiletá dívka si sedla k počítači. Bylo to kdysi dávno. Z pohledu člověka na Zemi. Ale pro ni, pro lidi na její planetě, to bylo v přítomnosti ne rozdílné od budoucnosti. Měli techniku, vymoženosti, internet. A války. Obzvláště jednu, kterou vedli sami se sebou. Se svým sobectvím, s omezeností jejich předků. Ničili si svou planetu. Všechny to trápilo. I dívku. Seděla před svým počítačem a tiše si povzdychla. Pohodila svými krásnými ebenovými vlasy a zelené oči v barvě ranního lesa upřela na obrazovku. Položila prsty na klávesnici a s dalším tichým povzdychem začala psát.