Věřím, že naprostá většina z Vás už někdy slyšela o skautech (anebo junácích, protože to v češtině znamená to samé :D). Jelikož se o skautingu v médiích poslední dobou hodně mluví a protože jsme tohle téma otevřeli i na pastorační radě, ráda bych Vám tuto organizaci trochu přiblížila.
Skauting založil na začátku 20.století britský voják Robert Baden-Powell. Už od počátku byl vnímán jako výchovný spolek a tím zůstal dodnes. Je tvořen třemi základními pilíři: povinností k sobě samému, povinností k ostatním a povinností k Bohu (či pro nevěřící k něčemu, co je přesahuje). V praxi jde o propracovaný výchovný systém, který děti naučí mnoha vlastnostem a dovednostem, například samostatnosti, ohleduplnosti, poslušnosti, zodpovědnosti, vůdčím schopnostem, spolupráci a mnoha dalším.
Teď jsem Vám skauting učebnicově přiblížila, ale jaký je doopravdy? Co lidi vlastně na skautingu baví a čím je naplňuje, že se mu tolik věnují?
Především jsou to přátelé. Vědomí, že někam patříte a ostatní Vás přijímají takového, jaký jste.
Pak jsou to také skvělé zážitky. Je totiž docela neuvěřitelné, že v dnešní moderní době je možné, aby děti strávily dva týdny na táboře v přírodě, bez přístupu k internetu, a přesto se jim nechtělo domů. Stezky odvahy, noční hry, společné výlety, zpívání u táboráků- to všechno jim dostatečně nahradí mobily a počítače.
A za třetí jde ještě o jednu věc. Posláním junáka je totiž nejenom všestranný rozvoj jedince, ale také nebýt lhostejný ke světu kolem nás. A ten dobrý pocit, když pomáháte o něco málo zlepšit svět anebo když se Vám povede vychovat alespoň jednoho správného skauta, ten za to stojí.
Věřím, že skauting je pro náš svět přínosný v mnoha směrech a proto je v dnešní době tolik ceněný.