Prolog

Asi čtrnáctiletá dívka si sedla k počítači. Bylo to kdysi dávno. Z pohledu člověka na Zemi. Ale pro ni, pro lidi na její planetě, to bylo v přítomnosti ne rozdílné od budoucnosti. Měli techniku, vymoženosti, internet. A války. Obzvláště jednu, kterou vedli sami se sebou. Se svým sobectvím, s omezeností jejich předků. Ničili si svou planetu. Všechny to trápilo. I dívku. Seděla před svým počítačem a tiše si povzdychla. Pohodila svými krásnými ebenovými vlasy a zelené oči v barvě ranního lesa upřela na obrazovku. Položila prsty na klávesnici a s dalším tichým povzdychem začala psát.

Nevíme jistě, kdy a jak vzniknul život na Perle, naší planetě. Ale s jistotou víme, kdy zanikne. A kdo za to bude moct. My. My a jenom my budeme viníky. Lidstvo. Naše sobectví, náš egoismus, neohleduplnost k přírodě, k životu, který nám dal život. Proto již před čtyřista lety zahájili pokus na dvou planetách. Safíru a Jadeitu. Safír je nám bližší a podobnější, život tam tedy již začal vznikat. Dokonce se již i vyvinuli lidé. Trvalo to mnohem kratší dobu, než vědci předpokládali, ale naštěstí pro nás. Skleníkové plyny nás zanedlouho zabijí. Nemůžeme proti tomu nic dělat. Poslední světová válka naší atmosféře také nepomohla, objevují se v ní teď i prvky kyseliny sírové. Rostliny a stromy umírají. Kyslík se již vyrábí, pěstuje a zachytává jen do plynových láhví, každý z nás musí chodit s nimi. Vevnitř jsme v bezpečí, domy jsou bezpečně utěsněny, vzduch z okolí se do nich nemůže dostat. Ale venku bychom po deseti minutách začali umírat. Kyslík a voda jsou nejdražší věci na trhu. Je otázkou času, kdy nás tlak naší atmosféry začne drtit. A proto bylo celé zbylé lidstvo rozděleno na dvě poloviny. Ti z nás, kteří půjdou na Safír a budou žít jako pravěcí, starověcí lidé. A zbytek půjde na Jadeit a budou pokračovat ve vývinu.

 

Jmenuji se Kristina. Kristina Elsie. Půjdu na Safír. Tohle není fikce, nebude to ani romantický příběh, dobrodružný ani žádný jiný. Bude to všechno dohromady. Tohle je totiž můj deník. A to znamená, že tady bude zaznamenán život.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.kapitola

Doma. prolétlo Dianě hlavou, když se zhluboka nadechla. Byla v knihovně, jako vždy. Knihovna bylo jediné místo ve městě, které považovala za svůj domov. Jedině tam byla sama sebou. Alespoň dokud se nedostala autobusem do svého opravdového domova. Pomalu procházela obrovskou knihovnou a rukama přejížděla po hřbetech svých oblíbených knížek. Chodila sem každý den, hned jak skončila škola. Už devět let. Vyznala se v knihovně lépe než většina knihovnic. Většinou pomáhala ostatním dětem, které sem, do dětského oddělení, zašli. Pomohla jim najít knížky, které chtěli, ukázala jim dveře do krásného života fantazie. Milovala knihy. Ale všichni ji nechápali. Ve škole četla celé přestávky a hodiny. Byla šprt, nikdo se s ní nebavil. Nikdo ze školy ji neznal. Neměla tam žádné kamarády. Ale měla knihy.

 

Dnes ale chtěla být sama. Proto šla místy, kam většina čtenářů jen zabloudila. A pak došla ke svému oblíbenému místu. Skoro nikdo o něm nevěděl, objevila ho vlastně náhodou, před pěti lety. Bylo to velké okno a na jeho parapetu byly položeny měkké polštáře, krásně se tam četlo. Ale většina lidí o něm nevěděla, protože se k němu dalo dostat, jen pokud člověk prošel mezerou mezi dvěma regály. Opatrně se rozhlédla kolem, jestli ji někdo nevidí a protáhla se dovnitř. Usmála se. Sedla si na své místo na okně, vytáhla knížku z tašky a položila si jí do klína. Ale než ji otevřela, podívala se z okna. Další důvod proč tohle místo milovala, byl výhled. Dětské oddělení bylo ve druhém patře a Diana viděla z okna celé město.

 

Znovu se usmála a sáhla po svém náhrdelníku. Byl to stříbrný přívěšek, velký asi pět centimetrů. Uprostřed se nacházel velký stříbrný, podlouhlý předmět a z něj vycházela spousta větví, které vytvářeli zvláštní ornamenty. Nikdo nevěděl jak starý byl, ale většina lidí ho tipovala na středověk, možná dál. Předával se v jejich rodině z matky na dceru, už několik generací. Diana ho zbožňovala. Sevřela přívěšek v ruce a zhluboka se nadechla a vydechla. Byl to její způsob meditace, uklidnila tak své myšlenky a pocity, rozvířené po dni ve škole.

 

BUM. Diana sebou trhla a v šoku sevřela ruce v pěst a otevřela oči. Před ní ležel na zemi Christian a z nosu mu tekla krev. „C..co?“ vykoktala ze sebe Diana vyděšeně. Christian se pomalu posadil.

„Promiň.“ zamumlal.

„Jak…Co…Co tady děláš?“ řekla Diana naštvaně. Christian se na ní omluvně usmál.

„Promiň. Začal jsem urážet hráče z druhýho týmu a oni se na mě naštvali a začali mě mlátit. Byl jsem sám, ostatní už odešli. Takže jsem se jim snažil utýct a knihovna byla nejblíž. Jenže oni mě doháněli a potřeboval jsem nějaký místo, kde se schovat. A pak jsem zahlídnul mezeru mezi těma regálama a vběhnul jsem sem. Jenže tady jsem se přerazil přes ten polštář.“ ukázal Christian na polštář, který Diana předtím odhodila na zem. Christian si otřel do rukávu krev. Diana mu chtěla nabídnout kapesník, když se poblíž ozvali hlasy.

„Kam mohl zmizet?“

„Někde tady ta krysa bejt musí.“

 

Diana uviděla, jak se Christian vyděšeně stáhnul do kouta. Bylo zvláštní ho takhle vidět. Christian byl jeden z těch populárních lidí ve třídě. Vtipálek, s každým se kamarádil, každý ho měl rád. Neměl důvod bát se kohokoliv. Dianě ho bylo líto. S přívěškem pořád pevně sevřeným v ruce se na něj usmála a zvedla se. V Christianových očích se zračila otázka. Volnou rukou mu Diana naznačila, aby byl zticha a opatrně nahlédla do chodby. Nikdo tam nebyl. Vyšla ven a odvážným krokem šla za hlasy. Objevila partu fotbalistů. Naštvaně mezi sebou nahlas mluvili, nadávali a mlátili do okolích knih. Diana se naštvala. Mlátit do knih!

 

„Co tady děláte?!“ ozvala se přísně. Hlouček fotbalistů ji přejel od hlavy k patě. Ušklíbli se.

„Nesmíme tu snad být?“ zeptal se jeden z nich.

„Smíte, ale jste v dětském oddělení, tady by se nemělo mluvit sprostě.“ řekla Diana ještě jakž takž klidně. Fotbalisti se rozesmáli.

„Ah, paní počestné to vadí, co? Vypustila jsi z huby vůbec někdy nějaké sprosté slovíčko?“ zasmál se jiný. Kdyby jenom tušili. pomyslela si Diana.

„Volové. Tady jste v knihovně. To, že mluvíte sprostě by mi ani tolik nevadilo a do knih. Se. Prostě. Nemlátí!“ řekla Diana už více naštvaně.

„Áno, a kdo nám to zakáže? Ty?“ rozesmál se jeden z fotbalistů a ostatní se k němu přidali.

„Tak sleduj, jak nemůžem.“ řekl a praštil do další poličky. A pak kopnul do jiné. Diana už se na to nemohla dívat. Sevřela ruce v pěst a kopla toho fotbalistu přímo do rozkroku. Ne nadarmo ji máma nutila chodit na kurzy sebeobrany.

„Vypadněte vy magoři!“ Málem křičel a sledovala svíjející se postavu fotbalisty. Když se nikdo další nehýbal výhružně zahýbala chodidlem. „Někdo jiný si to chce vyzkoušet?“ zeptala se. Fotbalisti začali vrtět hlavami a radši rychle odešli. Diana se skoro divila, jaktože tak rychle. Předpokládala, že s ní spíš začnou bojovat a přeperou ji. Ale netušila, jak naštvaně a strašidelně v tu chvíli vypadala.

 

Vrátila se zpátky k Christianovi. „Wow.“ řekl Christian a zazubil se na ní.

„Tys to viděl?“ zeptala se Diana potěšeně.

„Ne,“ zavrtěl hlavou, „ale slyšel.“ Diana se usmála.

„Chceš kapesník?“ zeptala se a podívala se na jeho stále krvácející nos. Christian přikývl. Diana se natáhla pro tašku a uvědomila si, že v ruce stále svírala přívěšek. A všimla si také, že byl v ruce cítit jinak. V obavách si přetáhla řetízek přes hlavu, aby se mohla zadívat na svou ruku, a rozevřela pěst. Pomalu si sedla na zem.

„Ne, ne, ne.“ začala šeptat a v jejích očích se objevili slzy. V ruce držela rozlomené části přívěšku. Střed zůstal neporušený, ale větve tvořící ornamenty byly polámané. Věděla, že se to nedá zpravit.

„Promiň.“ ozval se Christian a v jeho hlase byl vážně slyšet smutek. Překvapeně zvedla hlavu, zapomněla, že je tam také. Zatřásla hlavou a otřela si slzy. Opatrně položila přívěšek na polštář na parapetu a sáhla do své tašky pro kapesníky a podala balíček Christianovi.

„Děkuju. Za všechno.“ zamumlal.

„Hmm.“ řekla Diana a vzala do ruky zbytky přívěšku. Nemohla tomu uvěřit. Nádherný, prastarý přívěšek a ona ho zničí. Jako už tak nebyla neužitečná a nepraktická a všechno možné. Znovu jí začali téct slzy. Její tváře se najednou dotkl kapesník.

„Na, potřebuješ ho.“ řekl jemně Christian.

„Díky.“ usmála se smutně Diana a vzala kapesník do ruky. Potichu se vysmrkala a utřela si oči. „Nemoh bys mi podat ještě jeden?“ zeptala se ho a zvedla k němu oči.

„Jasně.“ řekl Christian a podal jí další.

„Děkuju.“ řekla Diana. Opatrně dala kousky přívěšku do kapesníku a zabalila je do něj.

„Zabal ten přívěšek ještě do tohohle.“ řekl Christian a podal ji igeliťák. Diana se zadívala do jeho hnědých očích.

„Děkuju.“ řekla znova. Vložila kapesník do igeliťáku a zavázala ho. To celé pak dala do své tašky. Řetízek si navlékla zpátky na krk.

„Omlouvám se.“ řekl Christian. Diana se na něj zadívala.

„Za co?“ zeptala se nechápavě. Christian si prohrábl rukou své delší hnědé vlasy, které Diana už přibližně tři roky tajně zbožňovala. Vlastně zbožňovala celého Christiana. Kdyby nebylo takových okolností, právě by se rozplývala blahem.

„No, že jsem tě vyrušil při čtení, pak jsi kvůli mně nasazovala vlastní zdraví, když jsi odháněla pryč ty fotbalisty z druhýho týmu. A ještě ke všemu jsi kvůli mně zničila svůj náhrdelník. Kterej byl mimochodem nádhernej.“ řekl omluvně.

„Byl.“ povzdechla si smutně a přejela prstem po řetízku. „Ehm,“ zatřásla pak hlavou, „v pohodě.“ Christian se na Dianu usmál.

„No tak, nějak ti to musím oplatit.“ řekl. Diana se usmála.

„To je dobrý, vážně.“ zavrtěla hlavou.

„Vážně?“

„Jo.“

„Tak dobře. Ještě jednou moc děkuju a omlouvám se.“ řekl Christian a zvednul se.

„Už jsem řekla, v pohodě.“ usmála se Diana. Christian se na ní taky usmál.

„Tak ahoj zejtra.“ řekl.

„Ahoj.“ rozloučila se Diana a Christian se ještě jednou usmál. Pak vyšel z její tajné místnosti. Diana počkala až nebudou slyšet jeho kroky a potichu se rozbrečela.

 

 

Její máma to naštěstí pochopila. Řekla, že jí nevadí zničený přívěšek, stačí jí, že to neudělala schválně. Diana jí za to byla vděčná. Zbytek dne pak strávila čtením.

 

Diana seděla ve škole a v ruce držela zbytek přívěšku. Středovou část, která byla největší. Jak tak kámen zkoumala, všimla si jemné rýhy. Ta rozdělovala kámen na dvě a jednu třetinu. Diana si nemohla pomoct a usmála se. Alespoň jeden její předek byl stejně nešikovný jako ona. Trochu jí to povzbudilo na duši.

 

„Ahoj, Diano.“ usmála se na ní její spolužačka, které všichni říkali Sisi. Diana polekaně zvedla hlavu, ale zase se uklidnila.

„Ahoj, Sisi.“ řekla.

„Co to máš?“ zeptala se Sisi, když si sedla na své místo vedle Diany.

„Ach, kamínek pro štěstí.“ mávla Diana rukou.

„Můžu se na něj podívat?“

„Jasně.“ Diana jí ho podala. Sisi si ho chvíli prohlížela.

„Hezkej, kde jsi ho našla?“ zeptala se Sisi s úsměvem. Diana, ale tušila, že se Sisi ptá jen, aby nestála řeč.

„Ach, doma, mezi starýma věcma.“ řekla co nejlhostejněji.

„Aha.“ přikývla Sisi a usmála se na Sisi.

„Tak já jdu za ostatníma.“ řekla a odešla. Sisi se jen smutně usmála a zahleděla se na kamínek. Zaslechla hlasitý smích a zvedla hlavu. Christian se smál něčemu, co Sisi řekla. Dianu píchlo u srdce. Ano, zachránila mu krk, ale aby se s ní bavil dál, za to mu nestála. Těžce si povzdechla a nezabývala se tím dál. Přeci jenom, byla na to zvyklá.

Celý den proběhl stejně jako vždy. Diana by se nejraději propleskla. Proč si jenom myslela, že by mohl být jiný? Taková blbost. Povzdechla si a vešla do knihovny. Okamžitě zamířila na své místo u okna a konečně se za celý den usmála. Tam se cítila nejlíp.

 

 

Najednou se ozvalo lehké zaťukání. Diana překvapeně zvedla hlavu a přemýšlela, kdo by to mohl být.

„Můžu dál?“ ozvalo se a v mezeře se objevila hnědovlasá hlava. Christian.

„Jo, jasně.“ donutila se Diana k úsměvu, „Co tady děláš?“. Christian dělal, jako by ji neslyšel a rozhlédl se kolem.

„Wow, předtím jsem si toho nevšiml, ale je to tu vážně hezký.“ zazubil se na Dianu a sedl si na své místo ze včerejška.

„Hmm,“ udělala Diana a zopakovala svou otázku, „Co tady děláš?“

„Ehm…“ Christian si nervózně pročísl vlasy a nasadil slabý úsměv, „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mi nedoporučila nějakou knížku.“. Diana si nemohla pomoct a usmála se jeho nervozitě i prohlášení.

„Ty? Knížku?“ Nějak jí to nešlo dohromady. Christian se široce usmál a přikývl.

„Proč?“ nakrčila Diana čelo v otázce.

„Já…nevím. Vypadáš vždycky šťastně, když čteš, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. A navíc máma do mě pořád hučí.“ pokrčil rameny Christian. Dianě se lehce zachvělo srdce, když naznačil, že si jí občas všímá.

„A jakej druh?“ zeptala se a usmála se na něj. Christian protáhl koutky dolů a zavrtěl hlavou.

„Nevím.“ pokrčil rameny, „Jakej máš ráda ty?“. Diana si nemohla pomoct a zazubila se.

„Fantasy.“ usmála se.

„Fantasy, nejsou to pohádky?“ zeptal se Christian zamyšleně. Diana se naježila.

„Nejsou!“ řekla s divokým výrazem v očích, „Fantasy jsou příběhy, které se odehrávají nejvíc ve středověku, nebo ve vymyšlených magických světech, anebo i v normálním světě, a často mají co dočinění s mystičnem a bohy. Rozhodně to nejsou pohádky! Fantasy, to jsou příběhy, které tě zavedou do úžasných dobrodružství, kde se můžeš stát spolu s hlavní postavou hrdinou! To. Nejsou. Pohádky.“. Diana nesnášela, jak si spousta lidí myslela, že fantasy jsou pohádky. Christian se na Dianu široce usmál.

„Dobře, dobře.“ zvedl ruce v obraně, „Tak mi dej něco z fantasy.“

 

 

Diana šla chodbami k fantasy oddělení a Christian šel za ní. Diana se usmívala, když procházela chodbami. Milovala knihovnu. Jak tak procházela chodbami, uviděla jedenáctiletého chlapce.

„Ahoj, Maty.“ pozdravila ho. Matias zvedl hlavu a zrzavé kadeře mu spadli do hnědých, uplakaných očí.

„Ahoj, Diano.“ vykoktal a utřel si slzy. Diana si povzdechla. Naznačila Christianovi, aby počkal a klekla si k Matiasovi.

„Co se stalo?“ zeptala se. Matiase znala od jeho šesti let, byl to hezký, chytrý, milý a zdravě sebevědomý chlapec. Sebevědomý byl jen díky Dianě. Jeho rodiče ho jen trestali a nikdy si na něj nenašli čas, protože pořád pracovali. A díky Dianě taky miloval knihy.

„Dostal jsem trojku. Z vlastivědy. Historie.“ popotáhl Matias a sklonil smutně hlavu. Diana mu ji zvedla, tak aby se jí díval do očí.

„Maty, no tak. Ty jsi zase jenom něco zmotal viď? Vždyť jsem tě zkoušela a šlo ti to skvěle. Nech se zítra vyzkoušet.“ snažila se mu domluvit.

„Dobře.“ přikývl Matias, „Ale rodiče-“

„Tvoji rodiče tě potrestají, ale stejně nebudou vědět za co.“ přerušila ho Diana, „Jsi chytrý, Maty. Z té trojky si nic nedělej, pokud si jí opravíš, tak se nic nestane. A o co, že jsi dostal ještě jinou známku?“

„Dvě jedničky. Z matiky a fyziky.“ usmál se Maty.

„No vidíš, zeptej se někdy rodičů, jestli by ti neukázali svá vysvědčení z doby, kdy byly v primě. A hlavně, nezapomeň.“ Diana zvedla ukazováček a zazubila se, „Pravá škola-„

„Je teprve až život.“ dořekl za ní Matias jejich heslo a usmál se na ní. Diana se taky usmála a pročísla mu vlasy.

„Já teď jdu tady Christianovi doporučit nějakou knížku, ale pak za tebou zase přijdu, chceš?“

„Jasně.“ zazubil se Matias. Diana se na něj ještě jednou usmála.

„Tak pojď Christiane.“ řekla a vydala se dál. Christian ji následoval s úsměvem na tváři.

 

 

„Hmm…“ zadívala se Diana na poličky s fantasy knihami, „Četl jsi Harryho Pottera?“

„Ne. Ale viděl jsem filmy.“ dodal rychle Christian.

„To se nepočítá.“ usmála se Diana a natáhla se pro první díl. „Tady je, Harry Potter a Kámen mudrců“

„Musím?“ zeptal se Christian při pohledu na knihu.

„Musíš, chtěl jsi fantasy. A tohle je úvod do fantasy, více méně.“ trvala na svém Diana. Christian se zazubil a poraženecky po knize sáhl.

„Ale asi mi bude trvat, než jí přečtu.“ řekl.

„To je jasný. Ale čím víc toho přečteš, tím se budeš zrychlovat.“ mávla Diana rukou.

„Jak to víš?“ zeptal se Christian.

„Spoustě lidí už jsem doporučovala knížky.“ Na Dianině tváři se objevil rozpustilý úsměv.

„Taková pokusná zvířata, co?“ uchechtl se Christian.

„Tak nějak.“ zasmála se Diana.

„Kdo byli ta pokusná zvířata?“ zeptal se.

„Hmm…Matias, toho jsi už viděl, pak Draco, Lydie a Arya.“ pokrčila Diana rameny.

„To jsou zvláštní jména.“

„No, ani jeden z nich, kromě Matiase, na jména štěstí neměl. Dracovo jméno je Ludvík, Lydie se jmenuje Ladislava a Arya je Augusta.“ pokrčila Diana rameny.

„Jej, chudáci. Nejsou náhodou příbuzní?“

„Ne.“ usmála se Diana, „Je to zvláštní, ale ne.“. Christian se zamyšleně usmál.

„Ty jsi pro ně něco jako starší sestra, viď?“ zeptal se.

„Proč myslíš?“

„Viděl jsem, jak ses chovala k Matiasovi.“

„Aha, ale Lydie je starší než já.“ řekla Diana nesvá, a pak zamumlala další větu, „I když jsem tady dýl.“. Christian se na ní usmál a pak se podíval na mobil.

„Už budu muset jít.“ řekl omluvně.

„V pohodě.“

„Ještě jednou díky za tu knížku.“

„Nemáš zač.“

„Ehm…tak ahoj.“ rozloučil se Christian.

„Ahoj.“ Diana lehce zamávala. Když Christian odešel, opřela se vyčerpaně o regál. Konverzace s lidmi ji občas dokázali vyčerpat.

 

„Líbí se ti, co?“ ozvalo se za Dianou. Diana polekaně nadskočila a uviděla blonďatou dívku.

„Lydie.“ vydechla, „Vyděsilas mě.“ Lydie na ni vyplazila jazyk.

„Neodbýhej od tématu.“ řekla přísně.

„Jakého?“ zvedla na ni Diana obočí.

„Líbí se ti Chris?“ zeptala se Lydie znovu.

„Co myslíš?“ ušklíbla se Diana. Lydie se začala radostně šklebit.

„Věděla jsem to.“ řekla a zapumpovala vítězně rukou do vzduchu. Diana jen zakroutila hlavou. Lydii bylo 17 a vyváděla jako malé dítě.

„Už jsi četla poslední díl bratrstva?“ zeptala se Diana radši.

„Samozřejmě.“ usmála se Lydie a pak se chytla za srdce a tentokrát vážně řekla, „Vážně, moc ti děkuju.“. Diana si povzdechla.

„No tak, vždyť to nic nebylo.“

„Nic nebylo? Byla jsem naprosto na dně! Všichni mě šikanovali a já jsem to nikomu neřekla, sesypávala jsem se na jednu malou hromádku! A pak jsi mě ty našla tady brečící a pomohla jsi mi, přesvědčila jsi mě, abych ti to řekla a zařídila jsi, abych mohla začít nanovo někde jinde, pomohla jsi mi! Díky tobě jsem teď sebevědomá, nemám sebevražedný myšlenky. Vážně, Diano? Nic to nebylo jo?“ rozzlobila se Lydie. Diana se na ní usmála a zvedla ruce v obraně, stejně jako Christian, když mu dala přednášku o fantasy.

„Dobře. Už nebudu říkat, že to nic nebylo, jo?“

„Tak je to správně.“ zazubila se Lydie, „Už musím jít, měj se zatím hezky. A chci potom slyšet podrobnosti o Chrisovi.“ Lydie se otočila na podpatku a odešla.

„Ahoj. A je to Christian.“ zavolala za ní Diana a zakroutila hlavou. Pomalu se vydala ke svému oknu, ale pak si uvědomila, co slíbila Matiasovi a šla k místu, kde seděl předtím.

 

 

„Ahoj, Maty. Ahoj, Aryo.“ pozdravila je a sedla si k jejich stolu. Arya byla menší dívka s hnědými vlasy a modrýma očima. Její jméno bylo Augusta a znala ji ještě déle, než Matiase. Jednu noc knihoven seděla sama v rohu v knihovny a četla si. Když najednou zaslechla brekot. Vydala se tím směrem a objevila čtyřletou holčičku. Zjistila od ní, že je tam se svou sestrou, ale ta jí zmizela a Augusta se bála. Diana se nad ní slitovala. Nakonec jí přečetla jako pohádku na dobrou noc první knihu, kterou našla. Byl to Eragon. Augusta se do té knihy zamilovala, a tak jí ji musela Diana postupně přečíst celou, a pak i zbytek dílů. Ze srandy začala Augustě říkat Arya a ono se to ujmulo.

 

„Ahoj, Diano.“ pozdravili ji oba.

„Co to máš na krku?“ zeptala se Diana Aryi, když si všimla nové ozdoby na jejím krku.

„Přívěšek od Lucky.“ Lucie byla Aryi sestra, „Chceš se na něj podívat?“

„Jo.“ usmála se Diana a vzala do ruky nabízený přívěšek. Byl to jednoduchý bronzový náhrdelník ve tvaru kruhu, který měl průměr něco okolo dvou centimetrů. Do kruhu bylo vyryto jediné slovo. Firnen. Jméno draka, kterého měla pravá Arya v knize.

„Ten je krásnej.“ řekla Diana radostně. Arya se potěšeně usmála.

„Maty mi vyprávěl o tom klukovi. Líbí se ti?“ zeptala se Arya s uličnickým úsměvem.

„Vy ste se všichni snad shodli ne? Nejdřív Lydie, teď vy.“ povzdechla si Diana.

„Takže líbí, budete spolu chodit?“ řekl nadšeně Matias. Diana protočila oči.

„Na tohle je asi tak stejně velká šance, jako že vy dva spolu začnete chodit.“ prohlásila Diana. Arya a Matias se na sebe začali culit.

„Ne! Vážně?“ vydechla Diana s očima rozšířenýma překvapením a radostí. Oba přikývli a chytli se za ruce.

„Vypadá to, že ty a ten kluk spolu budete chodit.“ řekla Arya s rozzářenýma očima. Diana radostně zakroutila hlavou.

„Nechám vás o samotě.“ řekla s úsměvem a rozloučili se. Diana zamířila zpátky ke svému oknu. Byl to dlouhý den.

 

 

Diana šla do knihovny, právě skončila škola. Byla ráda, že skončila. Pozorovala Christiana, ale vypadalo to, že tu knihu vůbec nečte. Ale jaksi s tím počítala. Nemohla mít tolik štěstí. Utápěla se dál v černých myšlenkách a kráčela ke knihovně.

„Diano. Počkej na mě.“ objevil se vedle ní Christian.

„Co tady děláš?“ zeptala se ho. Christian se zazubil.

„Víš, že se mě ptáš pokaždé na to samý?“ zasmál se. Diana se usmála.

„Ptám. Takže mi odpověz.“

„Našla bys mi druhej díl Harryho Pottera?“ Christian na ni udělal psí oči. Diana se rozesmála.

„Proč? To to nenajdeš sám?“

„Ne.“ začal Christian kroutit hlavou, „Já bych se tam ztratil.“. Diana se znovu zasmála.

„Dobře.“ Nahlas by to nepřiznala, ale byla potěšená, že Christian nakonec tu knihu četl. A přečetl.

 

 

Cesta do knihovny uběhla rychleji než normálně, celou dobu se smáli. Diana ho provázela k fantasy oddělení a cestou se ho pořád ptala, jestli si pamatuje cestu. Christian se vždycky jen zasmál, přikývl a se slovy: „Ano, paní profesorko Sailová.“ začala dělat, že si píše poznámky do neviditelného notesu. Diana ho pokaždé okřikla, ať toho nechá, ale po chvíli se oba zase smáli.

 

Jak šli, uviděla Diana najednou malého, sedmiletého chlapce. Seděl brečící na zemi a vedle něj klečela Lydie. Diana si povzdechla a rozeběhla se k nim. Znala Lydiiny utěšovaní schopnosti. Nic moc, aby pravdu řekla. Diana si sedla ke světlovlasému chlapci a odejmula ho.

„Šššš…co se stalo?“ zeptala se ho uklidňujícím hlasem. Lydie se na Dianu vděčně usmála.

„Fot…fotbal.“ vypravil ze sebe Draco mezi vzlyky. Diana odejmula Draca ještě pevněji. Draco byl hrozně levý na fotbal, ale všichni od něj ze třídy byly tou hrou unešení a dělali si z něj srandu. A ke všemu se ještě přidával Dracův učitel.

„Fotbal?“ zeptal se potichu Christian. Diana se zadívala na Lydii.

„Vysvětli mu to prosím.“ požádala blonďatou dívku. Lydie přikývla a celé to Christianovi vysvětlila. Diana se mezitím snažila Draca uklidnit, jako vždy.

„Aha, takže Dracovi nejde fotbal? To je celý?“ řekl Christian udiveně.

„Christiane, ne každý umí hrát fotbal přirozeně.“ sjela ho Diana ostrým pohledem.

„Jo, ale kdybych ho třeba učil, tak by se určitě zlepšil.“ navrhl Christian rychle. Diana ucítila, že Draco přestal po Christianově prohlášení vzlykat. Pomalu zvedl hlavu k Christianovi.

„Uč…it?“ škytl s doširoka otevřenýma očima.

„Chtěl bys?“ zeptal se Christian opatrně. Draco se zapřemýšlel a opřel se o Dianu, která ho jemně sevřela.

„Zkus to.“ zašeptala mu do ucha.

„Měl bych?“ zeptal se jí Draco.

„Za zkoušku nic nedáš.“

„Dobře.“ Draco se zhluboka nadechl a podíval se na Christiana a hlasitěji zopakoval, „Dobře.“

„Skvělý.“ zazubil se Christian a rozhlédnul se po knihovně, „Je tu místo, kde bysme mohli hrát?“

„Ty máš míč?“ nevěřila Lydie. Christian se jen zazubil a vytáhl z batohu míč.

„Já bych o jednom místě věděla.“ usmála se Diana.

„Skvělý, tak nás tam zaveď.“ řekl Christian radostně, najednou ve svém živlu.

 

 

Diana je zavedla bočním schodištěm do obrovské místnosti. Byla si téměř jistá, že o něm nevěděla ani většina knihovnic. Místnost bývala dřív tanečním sálem, ale dnes už o jeho někdejším lesku vypovídalo jen pár zrcadel, která ještě zůstala vyset na stěnách a čtyři obrovská okna, propouštějící dovnitř spoustu světla. Parkety, dříve jistě leštěné a pečlivě udržované byly dnes zaprášené tím způsobem, že nešla rozpoznat ani jejich původní barva.

 

„Prosím, vítejte v tanečním sále.“ přivítala je Diana v místnosti.

„Wow, netušila jsem, že tady něco takového je.“ řekla Lydie a celé si to prohlížela s rozšířenýma očima. Diana se usmála.

„To víš, když sem člověka bere máma místo školky, tak si najdeš spoustu úžasných míst.“ odpověděla. Christian během jejich krátkého rozhovoru došel až do půlky sálu, následován Dracem.

„Tady je to skvělý.“ zazubil se Christian. Pak se otočil na Draca a začal ho učit. Strávili tam nahoře asi dvě hodiny. Draco a Christian pobíhali po celém tanečním sále a na několika místech byla díky nim vidět i původní barva parket. Diana s Lydii si mezitím sedli na bundy, které položili na zem, a povídali si. Většinu času Lydie škádlila Dianu různými narážkami na Christiana.

 

„Jej, já už budu muset jít.“ zvedla se Lydie. Draco a Christian se zastavili.

„Kolik je?“ zeptal se Draco.

„Budou čtyři.“ odpověděla Lydie. Draco vypoulil oči.

„Já musím jít taky.“ řekl a popadl svoje věci. Pak se zastavil a otočil se na Christiana, „Děkuju ti moc.“

„Chceš pokračovat zítra?“ navrhl mu Christian. Draco se široce usmál.

„Ano.“ přikývnul nadšeně a s dalším ahoj odběhl, následován Lydii. Diana se zvedla ze svého místa a vzala do ruky svou bundu. Christian mezitím uklidil míč zpátky do svého batohu.

„Um…pučila bys mi ten druhej díl?“ zeptal se jí s úsměvem.

„Jo, jasně.“ řekla Diana.

 

 

Diana ukázala Christianovi, kde najde druhý díl, a pak si v klidu došla ke svému místu a konečně si sedla s knížkou. Měla ještě dvě hodiny, do doby než jí pojede poslední autobus. Četla si a ve zvyku přejížděla prstem po rýze na kameni, aniž by si uvědomila, že tím odroluje kousky kamene. Její ruka mimovolně jezdila po kameni a najednou Diany nehet zajel do odrolené rýhy a menší část kamínku odskočila. Diana si polekaně uvědomila, co se stalo. Opatrně vytáhla z kapsy ten menší kousek a zadívala se na něj. Uvnitř byl dutý, jako nějaké víčko. Diana nechápavě zkrabatila čelo a vytáhla z kapsy i větší část. Z kamene vykukovala zvláštní, kovová věc. Dianě to něco připomínalo, ale netušila, co. Až po chvíli si to uvědomila. Flashdisk! Připomínalo jí to Flashku!

 

Celá roztřesená se zvedla a utíkala do počítačového oddělení knihovny. Zapnula počítač a čekala než naběhne. Pak zasunula flashku do počítače a modlila se aby to fungovalo.

„Skvělý!“ vykřikla nadšeně, když se na obrazovce objevila složka. Diana jí rozklikla a objevil se nějaký neznámý soubor. Jeho název byl napsaný písmem, které jí připomínalo starořečtinu. Zkusila ho otevřít, ale počítač jí napsal, že ho nemůže přečíst. Diana se zklamaně opřela o opěradlo židle. Přemýšlela jestli nezná někoho, kdo umí s počítači.

„Šimon.“ usmála se Diana a naklonila se zpátky k počítači. Šimon byl Lydiin dvacetiletý bratr, studoval počítače a podle Diany mínění s nimi uměl. Přeci jenom, kdo se heckne do školního systému, jen proto, aby změnil jména učitelů? Diana ho neměla v přátelích na facebooku, ale měla Lydii a věděla, že Lydie bude online. Lydie byla totiž online pořád. No, a ona už na Šimona kontakt měla, samozřejmě. A navíc, s největší pravděpodobností bude Šimon doma. Diana otevřela chat.

„Lydie?“ napsala. Ani ne po půl minutě jí naskočila odpověď.

„Ano, zlatíčko? :*“ Diana si jen povzdechla.

„Neříkej mi zlatíčko, stejně to jenom hraješ. Potřebuju pomoc od Šimona. Našla jsem jeden soubor a počítač ho nemůže přečíst.“ odepsala Lydii.

„Jasně, počkej, zeptám se ho.“ po chvíli se pak objevila další zpráva, „Šimon řekl, že ti pomůže, jenom potřebuje, abys mi poslala ten soubor na maila.“

„Ok, počkej.“ Diana se přihlásila na e-mail a poslala soubor Šimonovi, „Posláno.“

„Dobře.“ odpsala Lydie. Chvíli se nic nedělo a pak se objevil a další zpráva.

„Ahoj, Diano, tady je Šimon. Kde jsi ten soubor našla? Nikdy jsem nic takového neviděl.“ Diana se nejistě ušklíbla, netušila, jak to vysvětlit.

„No, je to z flashky, která byla ještě před pár dny součástí mého přívěšku. Ten byl prý ze středověku, možná dál.“ odepsala Diana nakonec.

„Skvělý :D, zkusím proto napsat nějaký program, pak ti to pošlu, až to budu mít hotový. Díky J“ byla další zpráva od Šimona. Diana nikdy nepochopila, proč jim rodiče dali tak rozdílná jména. )

„Díky za co? Já ti děkuju.“ odepsala Diana celá zmatená.

„Takhle složitej úkol už jsem dlouho neměl :D“ Diana si dovedla představit Šimona, jak se tlemí a Lydie jen kroutí nechápavě hlavou.

„Ok, tak nemáš zač.“

„Tak ahoj, jdu na tom pracovat.“ napsal Šimon.

„Ok.“

„Ahooooooj, to jsem zase já zlatíčko.“ při téhle části si Diana povzdechla, „Ty jsi měla tu flashku v tom tvym přívěšku?“

„Jj.“

„A jak jsi ho rozbila?“

„Četla jsem si s přívěškem v ruce a najednou vrazil do mého tajného místa Christian. Lekla jsem se a sevřela ruku v pěst.“ napsala Diana a při odesílání pokrčila rameny, i když to Lydie nemohla vidět.

„Wow, on zná tvý tajný místo? To je naprosto úžasně skvělý!!! Vy prostě musíte být spolu!!!“ Diana v duchu viděla Lydii, jak objímá všechno možný a přitom piští.

„Lydie, přestaň s tím. Hezky dýchej, nádech, výdech, nádech, výdech…“

„I SHIP IT!!!“

„Lydie. P.ř.e.s.ta.ň.“

„:D:D:D Jen tě škádlím, zlatíčko :*“ Diana si jen povzdechla.

„Lydie, budeš ty někdy normální?“ zeptala se jí.

„Ne :D“ zněla Lydiina odpověď.

„Máma mě volá, tak zatím ahoj.“ vyskočila na Dianu další zpráva.

„Ahoj :D“ odepsala Diana a vyčerpaně se opřela o židli. Ale nemohla si pomoct a usmála se. Měla Lydii ráda. A byla šťastná, že Lydie vydržela bavit se s ní tak dlouho.

 

 

Za týden pak Dianě přišel e-mail od Šimona. Objevil se mezi jejími e-maily, které měla na mobilu, když začalo pršet. Byla zrovna v půli cesty mezi školou a knihovnou. Se zaklením se Diana rozběhla. Uvědomila si, že nemá ani kapucu, ani deštník.

„Diano, Diano, počkej!“ uslyšela slyšet Christiana. Otočila se a uviděla ho, jak k ní běží, kapuci přes hlavu a v ruce deštník.

„Na, ať nezmokneš.“ řekl jí a podal jí deštník. Diana ho vzala do ruky a vděčně se na Christiana usmála.

„Ale co ty?“ zeptala se ho.

„Já mám bundu.“ pokrčil Christian rameny.

„Žádný takový, pojď sem pod deštník.“ řekla Diana přísně. Deštník byl sice menší, ale oba se pod něj mohli vejít. Christian na ní zvedl obočí, ale přesunul se pod deštník, jak mu řekla. Sundal si kapuci a Diana měla chuť trochu mu upravit vlasy. Měl je hrozně rozcuchané.

„Díky.“ usmál se Christian.

„Já díky.“ zasmála se Diana a oba šli v tichosti do knihovny.

„Takže jsi už dočetl třetí díl?“ zeptala se Diana. Christian totiž po třech dnech dočetl druhý díl a půjčil si třetí.

„Jo, dočetl.“ přikývl Christian.

„Jak se ti líbil?“

„Úžasný. Je to můj nejoblíbenější film a ta knížka je taky skvělá.“

„Vážně? Třetí film je taky můj nejoblíbenější.“ usmála se Diana. Kolem nich padaly kapky deště a bubnovali na deštník. Christian se na ni zazubil.

„Dneska mám celej den volno.“ řekl Christian.

„Ani Draco dneska nechce doučovat fotbal?“ zeptala se Diana. Christian chodil každý den do knihovny, alespoň na půl hodiny a učil Draca fotbal. Diana je většinou sledovala a četla si. Nahlas by to nepřiznala, ale užívala si pohled na Christiana, když Draca učil. Najednou přestal být tím klukem, jakým byl v okolí ostatní lidí ze třídy a Diana měla pocit, že vidí jeho skutečné já.

„Ne, jedou někam s rodiči. Psal mi to dneska ráno.“

„Aha. A co teda budeš dělat?“

„Nevim. Vzhledem k tomu, že prší, tak si asi zahraju na tebe a budu celej den v knihovně.“ zazubil se Christian. Diana se zasmála.

 

Najednou začal foukat vítr a padat kroupy. Diana zaječela a oba se se smíchem rozeběhli ke knihovně, která už byla kousek od nich. Diana nevěděla, jak tak skončili, ale když tam dobíhali, držel ji Christian za ruku a v druhé ruce držel deštník. Doběhli do vchodu u knihovny a Christian pustil Diany ruku.

„Nejsi mokrá?“ zeptal se.

„Vypadám, že nejsem?“ opáčila Diana a ukázala mu své mokré vlasy. Když byly mokré, tak vypadali ještě tmavěji než normálně. Měla hnědé vlasy, barvy tmavé čokolády a modrozelené oči, které byly u čočky protkané zlatou. Christian se zasmál.

„Dobře, dobře.“ zvedl ruce nad hlavu a Diana si vzpomněla na ten den, kdy vběhl do její tajné místnosti. Usmála se na něj a koukla se na mobil, aby si přečetla e-mail od Šimona.

„Skvělý.“ zašeptala radostně, když e-mail dočetla. Šimon jí v příloze poslal ten dokument, převedený do wordu.

„Co?“ natočil Christian tázavě hlavu. Zatímco mu to Diana vysvětlovala, šla přímo k počítačovému oddělení.

 

Christian vydechl, když uviděl řadu počítačů.

„Co?“ zeptala se Diana tou samou otázkou jako Christian použil předtím.

„Netušil jsem, že je tu tolik počítačů.“

„Tahle knihovna má hodně tajemství.“ zazubila se Diana. Christian se na ní usmál.

„Tak, nekoukneš se na ten soubor?“

„Jo, jasně.“ Sedli si k jednomu počítači a Diana se přihlásila do svého e-mailu. Stáhla soubor do počítače a otevřela ho.

„To je k ničemu.“ zamumlala, když se objevil text psaný zvláštním písmem. Zkusila srolovat dolů, jestli tam nebude něco srozumitelnějšího, ale nebylo.

„Počkej.“ řekl Christian a sáhnul na myš, kde už byla Diany ruka. Diana rychle ucukla. Kdyby se v tu chvíli odvážila podívat na Christiana, všimla by si jeho jemného, nervózního úsměvu. Christian vyroloval stránku zase nahoru, na začátek.

„Wow, to je vážně zajímavej text.“ vydechl po chvíli. Diana vytřeštila oči a podívala se na něj.

„Ty to dokážeš přečíst?“ zeptala se překvapeně. Christian si nervózně prohrábl vlasy.

„Uhm…jo. Dokážu. Je to starořečtina. Uhm…děda je archeolog a zbožňuje antický řecko, takže se naučil i jejich jazyk. No…a…um…když jsem byl malej, tak to byla naše tajná řeč.“ pokrčil Christian rameny. Diana na něj vytřeštěně dívala.

„To je úžasný!“ řekla a široce se usmála, „Dokážeš to přeložit?“

„Um…jo, dokážu, chceš to přečíst?“ zeptal se.

„Samozřejmě.“ řekla Diana nadšeně. Christian se na ní podíval a pak začal číst. Člověk by na něm nepoznal, že překládá, prostě to četl, jakoby to byl normální text v češtině.

 

 

„Nevíme jistě, kdy a jak začal život na Perle, naší planetě. Ale s jistotou víme, kdy zanikne.“ četl Christian, „Tohle je totiž můj deník, to znamená, že tady bude zaznamenán život….Um…tímhle končí tahle stránka, asi je to něco jako úvod.“

„To je…neuvěřitelný. Myslíš, že je to pravda?“ nevěřila Diana.

„Asi jo.“ pokrčil Christian rameny a ušklíbl se. Diana se usmála.

„Hmm…mohl bys to přečíst ještě jednou?“ zeptala se.

„Jasně, proč?“

„Napadlo mě, že bych to mohla přepsat na jinym počítači, v češtině.“

„Dobře.“ přikývnul Christian. Diana se odstrčila na židli k počítači, u kterého si vzal židli Christian a zapnula na něm word.

„Tak jo, diktuj.“ řekla s úsměvem. Christian se na ní zazubil a začal diktovat.

 

„Chceš, abych pokračoval dál?“ zeptal se, když Diana dopsala úvodní stránku.

„Jo.“ přikývla Diana-

„Dobře.“ řekl Christian a začal číst.

 

Včera probíhalo losování, na všech obecních úřadech po celé planetě.Bylo to něco jako hlasování, až na to, že jsme se toho zúčastnili všichni. Jen děti do deseti let jdou automaticky na Jadeit. V mísách bylo méně lístků s nápisem Safír, než Jadeit. Já si vytáhla Safír, stejně, jako má kamarádka, Mia. Všichni mí příbuzní půjdou ale na Jadeit. Budou mi chybět. Vím to. I když mám ještě více či méně rok na přípravu, budou mi chybět. Ale to je asi jasné, je to má rodina. Pomyšlení, že je neuvidím celej zbytek mého života, že neuvidí mé děti, já neuvidím bráchy, neuslyším jejich hlasy. Člověk si najednou začne vážit času, který stráví se svou rodinou.

 

Během zítřka se máme všichni sejít v našem hlavním městě. Jmenuje se Atsak. Já a Mia tu bydlíme, takže nemusíme nic řešit, ale ostatní si musí najít hotel a během dneška se sem už přesouvají, pokud jsou ze vzdálenějších částí planety. Ti co bydlí nejdál už vyrazili ten den, kdy si vylosovali Safír. Jsem zvědavá, co nás tam budou učit. Menší ponětí už mám, ale stejně… člověk nikdy neví. Mia se nemůže dočkat na kluky. Doufá, že tam bude nějaký hezký. Teda, já taky, ale asi ne tolik jako Mia.

 

V téhle části se Christian potichu zasmál.

„Co je?“ zeptala se Diana.

„Nic,“ zakroutila Christian hlavou, „jenom, že je dobrý vidět, že holky byly stejný i v daleký minulosti.“

„Tsss.“ udělala Diana jenom a založila si ruce uraženě na hrudi.

„No tak, vždyť mám pravdu, copak si ty a Lydie nepíšete o klucích?“ řekl Christian.

„A nevyzvídáš ty tak trochu?“ zkusila Diana znervóznit Christiana. Christian na ní jen zvedl obočí.

„No tak jo. Píšem.“ přiznala nakonec Diana a cítila, jak jí nabíhá krev do tváří. Christian se vítězoslavně zašklebil.

„Ale jen o klucích z knížek a občas o hercích, který je hrajou.“ dodala rychle.

„A který herci se ti líběj?“ zeptal se Christian a položil si nohy na stůl.

„To tě nemusí zajímat. A dej ty nohy dolů.“ zasmála se Diana a máchla rukou směrem k jeho nohám. Christian je prudkým pohybem sundal a kancelářská židle se s ním zhoupla a Christian se málem praštil čelem o hranu stolu. Diana se začala smát a Christian se k ní připojil. Oba se řehnili až byly v obličeji rudí.

 

„Co to tu vyvádíte?“ ozvala se za nimi Lydie.

„A..a..hoj Ly..di..e.“ vyškytala ze sebe Diana. Christian se zmohl jen na zamávání. Lydie je přejela pohledem.

„Asi to nechci vědět.“ pronesla pak, ale Diana tušila, že ji Lydie později vyzpovídá. Sakra, Christian měl nakonec pravdu. pomyslela si Diana. Lydiina pozornost se přesunula k zapnutým monitorům.

„Jé, to je ten soubor, co jsi našla?“ zeptala se Lydie a přesunula se k monitoru s originálem.

„Jo, tohle je v staročeštině a na druhym počítači je překlad.“ řekla Diana.

„Překlad? Jste použili Gogole překladač?“ zajímala se Lydie a přesunula se k obrazovce s překladem.

„Ne, Christian mi pomohl.“ mávla Diana směrem k Christianovi.

„Ty umíš starořecky?“ otočila se Lydie na Christiana.

„Jo, děda mě to naučil, bylo to něco jako naše tajná řeč, když jsem byl malý.“ pokrčil Christian rameny. Diana se usmála, když si všimla, že mu ruka trhla směrem k vlasům, ale místo toho si začal hrát se rukávem mikiny.

„To je hustý.“ řekla Lydie a začala si číst překlad. Christian se na Dianu široce zazubil. Diana se potichu zasmála a zakroutila hlavou. To byl zase její tik.

 

„U Ragnarakova vousu, to je neuvěřitelný.“ řekla Lydie a podívala se na Dianu se široce otevřenýma očima.

„Viď.“ zasmála se Diana.

„Přesně.“ souhlasil Christian.

„A co s tím uděláš?“ zeptala se Lydie.

„Co bych měla?“ nakrčila Diana čelo v otázce.

„Já nevím, nějak to publikovat.“

„Proč?“ nechápala Diana.

„Náhodou, to je dobrej nápad. Lidi by to měli vědět. Vždyť, tohle je se vší pravděpodobností skutečný. A jestli je to pravda, tak na Jadeitu, ať je to jakákoliv planeta, teď pořád žijí lidé.“ řekl Christian nadšeně.

„Myslíte? Vždyť tomu nikdo nemusí věřit.“ Diana si tímhle nebyla vůbec jistá.

„Někdo jo, někdo ne. Můžem to zkusit.“ pokrčila Lydie rameny, nadšená tím nápadem.

„Hmm, mohli bysme natočit video na YouTube.“ navrhl Christian.

„Jo, to je dobrej nápad.“ souhlasila Lydie okamžitě.

„A třeba v každém novém videu přečíst další část toho deníku.“ pokračoval Christian v rozvíjení nápadu.

„Jo! A měla by to číst Diana.“

„To je pravda, přeci jenom, je to její přívěšek.“ přikývl Christian.

„A já bych ty videa mohla propagovat na svým blogu. Hodně lidí ho čte.“ řekla Lydie a oči jí svítili nadšením.

„Jo, to je skvělý. A jak pojmenujem náš kanál?“ zeptal se Christian.

„Hmm…co třeba…nevím…Příběh planety Perla?“ navrhla Lydie.

„Jo. To je skvělý.“ tleskl Christian nadšeně. Diana je celou dobu vyděšeně sledovala. Hlava jí lítala tu k Lydii, tu ke Christianovi, jakoby sledovala tenis.

 

„Co? Co? Počkejte chvilku. Prrr.“ zvedla Diana ruce a snažila se je na chvilku zastavit, „Žádný videa, žádný blogy. Vždyť ani nevíme, co se tam stane dál.“

„To je pravda, musíme toho přeložit víc, než natočíme jedno video.“ přikývl Christian.

„Mohli bychom udělat jedno úvodní video, s vysvětlením, jak Diana ten text našla.“ řekla Lydie.

„A pak na konci toho videa přečíst jenom tu úvodní část, co je na první stránce.“ Z Christiana přímo vyzařovalo nadšení, stejně jako z Lydie.

„A mohli bysme to natočit v angličtině, aby tomu rozumělo víc lidí. Diana umí dobře anglicky.“ navrhla Lydie. S Christianem si natěšeně plácli.

 

„Ani náhodou! Já nechci točit žádný videa!“ vykřikla Diana.

„Proč ne?“ zeptal se Christian zklamaně.

„Prostě nechci.“ pokrčila Diana rameny. Lydie se na Dianu zkoumavě podívala.

„Nech si to projít hlavou, ano? Prosím.“ Lydie na Dianu udělala psí oči.

„Dobře, dobře. Nechám si to projít hlavou.“ Diana si nemohla pomoct a usmála se na ní.

„Skvělý.“ Lydie Dianu objala, „Už musím jít, zítra se tu sejdeme a řekneš mi, jak ses rozhodla.“

„Lydie, zítra je sobota.“ řekla Diana.

„Aha, tak v pondělí tady, jasný?“ přejela Lydie pohledem Dianu a Christiana.

„Jasně, přinesu kameru.“ usmál se Christian. Diana jen zoufale složila hlavu do dlaní.

„Mějte se.“ usmála se Lydie a odešla. Občas Dianě připomínala větrnou smršť.

 

„Takže pro dnešek dost překládání?“ zeptal se Christian.

„Jo,“ zasmála se Diana, „asi si půjdu číst.“

„Zavedeš mě nejdřív k fantasy oddělení?“

„To už tam nenajdeš cestu sám?“

„Odtud ne.“ zašklebil se Christian.

 

Diana ho tedy dovedla k fantasy oddělení, Christian si půjčil čtvrtý díl Harryho Pottera. Nakonec skončili oba na Dianě tajném místě a četli si. Diana si nemohla pomoct a čas od času se na Christiana zadívala, když si četl. Byl tak roztomilý. Sama pro sebe se usmála a vrátila se ke čtení.

„Diano?“ Christian zvedl hlavu na chvíli od čtení.

„Hmm?“ zareagovala Diana.

„Píšem v pondělí z něčeho?“ zeptal se jí Christian. Diana se na chvíli zamyslela.

„Jo, z chemie.“

„Chemie, sakra. Ehm…vysvětlila bys mi jí? Prosím?“ Diana se podívala na Christiana, který se tvářil zoufale. Usmála se něj a zavřela knížku.

„Dobře.“ souhlasila.

2. kapitola

Diana byla pevně rozhodnutá nedělat to video. Celý víkend se z toho ale cítila špatně. Co když se se mnou pak Lydie a Christian přestanou bavit? Co když mi pak Christian nebude chtít pomoct překládat? Vždyť se pak nedozvím, co je v tom deníku napsané dál. Ale nechci to viedo natočit, pokud to někdo uvidí… Budou si ze mě určitě dělat srandu… Nepotřebuju se zesměšnit. Jsem ráda, že o mě více či méně nevědí. Lydie to snad pochopí, ale Christian…nevím. tohle Dianě táhlo celý víkend hlavou. Většinu těch svou dnů strávila u sebe v pokoji, zavřená a schoulená do klubíčka.

 

Další den šla do školy celá nervózní a rozklepaná. Christian si jí naštěstí nevšímal. Byla poslední hodina, angličtina.

„Alžběta, Viktor. Anna, Radek. Tomáš, Veronika. Adéla, Matěj. Jana, Dara. Jára, Jindra. Štěpán, Adéla. Diana, Christian.“ vyvolala paní profesorka dvojice. Diana se celá nervózní ohlédla na Christiana, jestli má jít za ním. Christian se na ní jen usmál a přešel k ní.

„Ahoj,“ zazubil se, „Díky za tu pomoc s chemií.“

„Proč?“ zeptala se Diana.

„Bez tebe bych to nedal.“

„Ale dal.“

„Ne, nedal, znám se. Nedostal bych se k tomu, abych se to naučil.“ vyloudil další ze svých úsměvů. Diana jen zakroutila hlavou a usmála se na něj.

 

„Vy dva, co jsem říkala, že máte dělat?“ zeptala se jich profesorka. Christian okamžitě vypadal jako zmoklá slepice. Diana se ušklíbla, ona dokázala vnímat, co říká učitel, i když dělala něco jiného. Léta cviku čtení a kreslení během hodin.

„Ptát se na otázky vztahující se k našim oblíbeným kapelám.“ odpověděla.

„Dobře, tak pracujte.“

 

Christian se na Dianu vděčně usmál. Diana mu usměv oplatila.

„Chceš začít?“ zeptala se.

„Ne, ne. Začni.“ mávl Christian odmítavě rukou.

„Ok, so what’s your favourite band?“ vyplázla na něj Diana jazyk.

„Hmm… Imagine Dragons.“

„Mine, too.“ řekla Diana nadšeně a Christian se zazubil. Chvíli na sebe zírali.

„Teď je řada na tobě.“ nadzvedla Diana obočí.

„Dobře, Hermiono. What is your favourite song?“

„Demons.“ odpověděla Diana okamžitě.

„I like this, too.“ řekl Christian, a pak se mu rozzářili oči.

„Mám ještě jednu otázku, můžu?“ zeptal se. Diana přikývla.

 

„Do you want to make the video?“ řekl a usmál se na ní. Diana měla co dělat, aby se nezačala třást.

„I…I still don’t know.“ vykoktala v angličtině. Rychle uhnula pohledem někam jinam.

„Hej, jestli nechceš, tak to řekni, nic se neděje.“ ozval se měkce Christian. Diana se na něj otočila, oči doširoka rozevřené.

„Dobře, ale já stejně nevím.“

 

„Speak in English, please.“ ozvala se za nimi profesorka. „Rande si můžete domlouvat po hodině.“ Celá třída se rozesmála a Christian s Dianou zrudli. Zbytek hodiny strávili sice vedle sebe, ale celou tu dobu na sebe sotva promluvili. Asi to bylo kvůli Dianě. Ne, určitě to bylo kvůli ní. Seděla, kreslila něco do svého sešitu, třesoucíma rukama, snažila se nedívat na Christiana. Naštěstí na ni nepromluvil, za což byla vděčná, ale nebyla si jistá, jestli to není proto, že je otráven jejím chováním ve společnosti skutečných lidí. Popravdě řečeno, nikdy se neuměla chovat alespoň normálně v okolí lidí.

 

Když zazvonilo na konec hodiny, vyskočila z lavice, vzala svojí tašku a děkovala bohům, že tohle byla její poslední hodina pro dnešek. Venku bylo už skoro léto, takže se nemusela zastavovat pro bundu. A potom už jenom utíkala co nejrychleji ke knihovně, schovat se někde, kde ji nikdo nenajde. Ani Christian. Jenže zapomněla na fakt, že Christian je fotbalista.

 

„Diano! Diano, počkej na mě!“ uslyšela ho volat, když byla v půlce náměstí. Měla v uších sluchátka, takže dělala, že ho neslyší. Netušila proč se takhle chová. Její mozek byl zabalen v šedé, skoro černé mlze. Všechno jí připadalo hrozné, každý trapný okamžik jejího života se jí přehrával v hlavě. Chtěla se schovat, jít pryč, vymazat se ze světa. Cítila se tak hrozně, že ani nedokázala brečet nad svou situací.

 

„Diano.“ Christian ji doběhl a položil jí ruku na rameno. Diana musela zastavit a vyndala si sluchátka v uších.

„Uhm..co?“ zeptala se, netušíc, co by měla říct po tom, jak se teď chovala. Nejraději by se praštila cihlou do obličeje a doufala, že bude muset strávit pár dnů v nemocnici. Na samotce. Hezky sama, pryč o lidí.

„Co se děje?“ Christianův hlas byl plný obav. Diana si nemohla pomoct a skousla svůj ret, aby se nerozbrečela. To by jí ještě zbývalo.

„Nic, co by mělo?“ řekla, používajíc svůj nejlepší herecký talent. Christian se na ni jen zkoumavě zadíval.

„Dobře.“ Diana na něm poznala, že je stále ustaraný. Její víra v herecké schopnosti v ní poklesla zase o kousek níže.

 

V tichosti došli do knihovny, kde už seděla Lydie, celá natěšená. Jak je zahlédla tak se zvedla a rozeběhla se k nim. A pak se zastavila, když uviděla Christianův ustaraný obličej. Potom přesunula svůj pohled na Dianu, která se snažila zachovat neutrální pohled, věděla, že radostný obličej by nedala. Jenže, Lydie byla Diany nejlepší kamarádka. Diana věděla, že Lydie poznala, jak se cítí.

„Ach.“ povzdechla si Lydie, „Co se stalo?“ zeptala se Diany, ustaraně.

„Nic.“ řekla Diana. Lydie se jen pokusila zvednout jedno obočí, ale nikdy jí to nešlo, tak se spokojila se dvěma. Diana věděla, že jí to nevěří.

„Lydie, já…uhm…sem se ještě nerozhodla jak s tím videem…“ začala Diana, ale pak netušila jak pokračovat.

„V pohodě. Klidně to dělat nemusíme.“ řekla Lydie a široce se na Dianu usmála. Diany černé myšlenky se napůl rozplynuli.

„To už jsem jí taky říkal, ve škole.“ dodal Christian a taky se na Dianu usmál. Další černé myšlenky šli pryč.

 

Řeknu jo. Litovala bych toho, kdybych to neudělala. Budu souhlasit. Jo, dám to! Ukážu všem, že jsem schopná se prosadit. Diana netušila, jak se najednou může cítit tak odvážná. Ale bylo to jako by do její hluboké, černé díry pronikl úzký paprsek světla a na jeho úplném konci malý žebřík. Diana si skousla ret a nadechla se.

„Tak…tak já to zkusim.“ řekla roztřeseně.

„Skvělý!“ zazubila se Lydie.

„Úžasný…a kde to natočíme?“ zeptal se Christian. Když už jsem s tímhle souhlasila… pomyslela si Diana.

„Co moje tajný místo? Tam by to šlo.“ navrhla. Christian se zamyslel a pak přikývl.

„Jo. To by šlo. Tam na zemi, kameru zády k oknu, takže světlo z okna bude nasvětlovat tebe.“ přemýšlel.

„Dobře.“ Diany srdce bilo prudce strachy. Nevěřitelně se bála. Za prvé, teď už neměla v knihovně žádné místo, o kterém by Lydie nevěděla. Za druhé, co když se jí lidi budu smát kvůli těm videím? Asi by se odstěhovala někam daleko, pryč, kde by ji nikdo nepoznal. Ale rozhodla se.

 

 

„…Pokud chcete vědět, jak pokračuje Kirstiin deník dál, dejte odebírat, abyste věděli, kdy vyjde další video a pokud se vám doteď líbilo, co Kirstie napsala, dejte tomuto videu, prosím, like. A… zatím ahoj.“ Konec řekla Diana tak, jak jí to Christian s Lydii napsali. Zbytek toho videa byla ale vlastně improvizace. Diana měla na sobě zrzavou paruku, kterou přinesla Lydie a mluvila do kamery. Bylo jedno jestli se přeřekla, nebo udělala nějakou blbost, tady se to dalo jednoduše vystřihnout. Za kamerou, na okně, seděl Christian a celou tu dobu se na Dianu povzbudivě usmíval a občas jí naznačil jak pokračovat. Lydie seděla vedle něj a celou tu dobu se snažila vstřebat šok, že je konečně na Diany tajném místě. Diana jaksi tušila, že Lydie tu bude usazená velmi často, protože se na ní dalo velmi jednoduše poznat, že si to místo zamilovala.

 

Teď už seděli u počítačů v knihovně a upravovali to video. Tedy, Lydie a Christian to video upravovali a Diana jim občas řekla, co by měli pozměnit. Přidali tam i ty anglické titulky, které napsala Diana, a pár věcí vystřihli, třeba když se Diana zakoktala, nebo moc rozmluvila. Diana byla vděčná za tu paruku, protože ji dost maskovala. Měla tmavší, hnědé vlasy a ta zrzavá udělala opravdu rozdíl. A jak řekla Lydie, ta barva zrzavé se k ní i docela hodila, prý hlavně k jejím očím. Měla je zelené, které postupně zlátly směrem k čočce. Těsně na hranici s černou čočkou byla její duhovka jako 24 karátové zlato. Oči byly to jediné, co měla ráda na svém obličeji, aby byla upřímná.

 

„Tak, hotovo.“ řekl Christian vítězoslavně. Bylo pět večer a Diana už pomalu usínala, zatímco Lydie a Christian dolaďovali maličkosti, jako hudbu do pozadí, špatně udělaný střih, titulky, které nebyly dobře vidět a tak.

„Vážně?“ Diana se okamžitě zvedla, celá napjatá. Lydie místo odpovědi zapnula to pěti minutové video.

„To je…úžasný.“ vydechla Diana na konci. Vůbec se nepoznávala. Tam na tom videu mluvila úplně jiná holka, celá nadšená, extrovertní, nádherná. Diana si ji oblíbila víc, než sama sebe. A vůbec celé to video bylo úžasné. Christian a Lydie se pyšně usmáli.

„Teď už jenom potřebujeme fotku pro náš kanál a jednu pro pozadí.“ řekla Lydie. Diana polkla.

„A jakou tam dáme?“ zeptala se nervózně.

„Nejlepší by byla nějaká fotka venuše z vesmíru.“ řekl Christian.

„To jo, ale to by bylo porušování autorskejch práv.“ zamračila se Lydie.

„A když dáme odkaz na to, kde jsme ten obrázek našli, do popisku kanálu?“ navrhl Christian. Lydie chvíli přemýšlela a pak přikývla.

„Jo, to by šlo, co myslíš, Diano?“ otočila se Lydie na Dianu. Diana se usmála.

„Jo, proč ne.“

 

„Tahle.“ vyjekla Lydie nadšeně.

„Jo, tuhle.“ souhlasil Christian.

„Ta je hezká.“ usmála se Diana. Byla to první fotka, na které se po spoustě jiných shodli.

„Tak tuhle.“ řekla Lydie a dali ji tam, spolu s odkazem do popisku.

„A co dáme na pozadí?“ zeptal se Christian.

„Mohli bysme dát jakože bílí pozadí a jenom jednoduchej nápis Příběh planety Perla.“ navrhla Diana. Lydie se celá rozzářila.

„A do levý rohu dát celou fotku tebe, jako i s nohama, jak držíš tu flashku, kterou jsi našla.“ řekla celá nadšená. Diana si povzdechla.

„Musim to být já?“ zeptala se.

„Samozřejmě, je to tvoje flashka a ty mluvíš ve videu.“ řekl Christian.

„No tak, lidi tě už tak jako tak uviděj v tom videu, jedna fotka nevadí.“ udělala Lydie psí oči.

„Tak jo.“ povzdechla si Diana.

 

 

Diana musela uznat, že Lydie je dobrý fotograf. Když seděla doma a ještě jednou se dívala na jejich kanál a na to jediné video, cítila se naprosto jinak než očekávala. Netopila se v studu a neměla nutkání se zavřít ve svém pokoji na doživotí. Ne, spíše naopak. Byla nadšená tak, že jí z toho píchalo u srdce. To se jí stávalo jen, když četla své oblíbené pasáže v knížkách. Nebo se koukala na něco co souviselo s knihami na tumblr.

Věděla, že Lydie právě teď pravděpodobně píše článek, kde lidem na svém blogu řekne o jejich kanálu. Diana totiž nesouhlasila s tím, aby udělali reklamu na facebooku, protože to bylo moc osobní. Na blog psala Lydie pod přezdívkou a nikdo nevěděl, kdo je ve skutečnosti, takže Diany identita nebyla ohrožena. Asi byla zvláštní, ale prostě nechtěla být slavná.

 

Ráno jela autobusem, takže byla ve škole mnohem dřív než normálně. Vlastně, byla ve třídě jediná, takže si otevřela knížku. Začetla se tak, že nevnímala lidi, postupně přicházející do třídy.

„Ahoj, co čteš, Hermiono?“ Někdo si sedl vedle ní. Diana okamžitě zvedla hlavu od knížky, celá vyděšená. Najednou byla třída plná lidí. Zmateně se rozhlížela, co se děje. Až pak jí napadlo podívat se na místo vedle sebe. Seděl tam Christian, široce se šklebící její reakci.

„Ehm..uhm…Nesměj se!“ vymáčkla ze sebe něco, zatímco uvnitř umírala studem.

„Dobře, dobře.“ zazubil se Christian. „A co že to čteš?“

„Uhm…Moon- teda, Měsíční kroniky.“

„Ty čteš v angličtině?“ zeptal se Christian překvapeně.

„Uhm…jo.“ řekla Diana a pokrčila rameny. Neměla ráda, když lidi věděli, že nejenom že čte, ale má ráda i knihy v angličtině. Vypadala pak ještě jako větší knihomol a podivín než byla.

„To je skvělý.“ usmál se Christian nadšeně. Diana si nemohla pomoct a usmála se také.

„Už si četla ten článek, co napsala Lydie?“ zeptal se Christian. Diana byla ráda za změnu tématu. Normálně, pokud už věděli o jejím čtení anglických knížek, tak se jí ptali, jaké to je číst v angličtině. Nikdy nevěděla jak odpovědět.

„Lydie už to napsala?“ Aby řekla pravdu, nekoukla se na Lydii blog, ale překvapilo ji, že Lydie napsala ten článek tak brzo. Většinou jí trvalo dlouho, než něco přidala na blog. Ten nápad ji musel opravdu chytit.

„Jo, je to úžasný, mám tady screenshot, přečti si to.“ Christian jí strčil do ruky svůj mobil.

„Dobře.“ zasmála se Diana a pustila se do čtení.

 

Ahoj

Tohle bude trochu kratší článek, protože je vlastně takový postraní a není to nic, co by navazovalo na to co sem normálně píšu, ale je to pro mě důležité. Takže, nebudu chodit kolem horké kaše, znáte mě. Moje kamarádka má kanál na YouTube! Jeeeej. Ale víte, že bych tady nedělala reklamu, kdyby to pro mě nebylo doopravdy důležité a kdyby to nebylo úžasné, takže tady je vysvětlení: měla takový starý přívěšek, kterej měl být někdy z středověku a ten se nedávnou rozbil a ukázalo se, že v něm byla skrytá Flashka! Bylo to napsané v nějaké divné řeči a v programu, který vlastně neexistuje (Podle mého bratra). Bratr to kamarádce pomohl převést do normálního programu, takže jsme pak museli jenom vyřešit problém s jazykem. Nakonec se díky náhodě ukázalo, že to bylo napsané ve starořečtině (Ano, jeden z mých kamarádů umí starořecky, není tohle úžasné? :D). Ale to není všechno. Ten soubor je deník holky z naprosto jiné planety! Je to neuvěřitelné. A věřte mi, ani já, ani kamarádka si nevymýšlíme, je to vážně pravda. Na tomhle kanále bude kamarádka číst přeloženou verzi toho deníku, pro ty, koho to bude zajímat. Byla bych velmi ráda, kdybyste se na to podívali, je tam zatím jenom jedno video, ale bude jich o dost víc. Odkaz je tady.

 

Pokud vás to nezaujalo, tak se omlouvám, že jsem vás natěšila na to, že jsem přidala nový článek. Slibuju, že během tohohle týdne přidám další.

 

Zatím ahoj

 

„Sem zvědavá jestli se na to video někdo podívá.“ zapochybovala Diana, když dočetla článek a dál zírala na obrazovku.

„Určitě.“ usmál se Christian. Diana se na něj taky usmála.

„Lydie se prostě musí pochlubit vším.“ zamumlala Diana pobaveně.

„Čím se chlubí?“ zeptal se Christian.

„No, to jak píše, že má kamaráda, kterej umí starořecky…“ řekla a Christian se rozesmál.

„To je pravda, měla napsat, že mě poznala přes tebe.“

„To by bylo moc složitý.“ pokrčila Diana rameny. Christian se nadechl, aby něco řekl.

 

„Ahoj, Christiane, Ahoj Diano.“ ozval se za nimi nadšený hlas. Diana se otočila a uviděla Sisi.

„Ahoj, Sisi.“ pozdravili oba najednou. Diana s Christianem se na sebe podívali a pak se rozesmáli.

„Dlužíš mi pivo.“ zasmál se Christian.

„A ty mě colu.“ opáčila Diana.

„Dobře, beru tě za slovo.“ zazubil se Christian. Diana se usmála a zakroutila hlavou. V tu chvíli ale vešla o třídy učitelka.

„Sakra.“ Christian se rychle zvednul a přeběhl ke své lavici. Sisi se se širokým úsměvem posadila na svoje místo.

 

„Odkdy se takhle dobře bavíš s Christianem?“ zeptala se celá nadšená.

„Ehm…chtěl najít nějakou knížku co by mohl číst, aby byly jeho rodiče spokojený, tak jsem ho donutila si přečíst Harryho Pottera a jeho to začalo bavit. Teď tady byl, protože něco nechápal, tak jsem mu poradila.“ pokrčila Diana rameny, svým způsobem to i byla pravda.

„Aha.“ zdálo se, že Sisi najednou ztratila zájem. Diana za to byla docela ráda. Neuměla jednat s lidskými bytostmi. Až pak si uvědomila, že v ruce pořád drží Christianův mobil. Usmála se na něj. Důvod proč s ním zkusit ještě jednou promluvit.

 

 

Nakonec spolu strávili všechny přestávky a bavili se o Harrym Potterovi. Diana se usmívala každou přestávku víc a víc, protože se ukazovalo, že Christian začíná být stejně závislí jako ona. Už se nemohla dočkat, až mu ukáže svoje další oblíbené knížky. Christian jí na oplátku vysvětloval fotbal a Diana mu musela slíbit, že se koukne na jeden zápas.

 

„Počkej tady, já musim ještě něco koupit, bude to minutka.“ zastavil ji Christian před obchodem s potravinami. Byly zrovna na cestě do knihovny.

„Dobře.“ usmála se Diana a Christian vběhl do obchodu.

 

Když se vynořil, držel v ruce dvě flašky coly.

„Jedna pro tebe, jedna pro mě.“ řekl Christian a podal jí jednu. Diana jí vzala do ruky.

„Teď ti ale doopravdy musim koupit pivo.“ podotkla. Christian mávnul rukou.

„Já sem to vzal jen jako záminku, abych ti mohl něco koupit.“ vypláznul na ni jazyk. Diana do Christiana se smíchem strčila.

„Děkuju.“ řekla pak.

„Nemáš zač.“ usmál se Christian.

 

 

Diana překvapovala sama sebe. Takhle uvolněně už se s nikým cizím necítila, snad nikdy. Vešli do prázdné knihovny, Lydie měla přijít až později. Diana se usmála na knihovnici za pultem, když ji z Christianem míjeli při cestě k počítačům.

„Tak, Hermiono.“ řekl Christian a plácnul sebou na židli před jejich počítačem.

„Co je, Rone?“ odpověděla Diana a sedla si na židli vedle, colu pořád v ruce. Christian se zasmál a zapnul svůj počítač.

„Připravená dozvědět se co píše Kirstý dál?“ zašklebil se.

„Jasně.“ usmála se Diana, prsty připravené na klávesnici. Christian se pustil do čtení.

 

7.4. Úpadku 278 p.sj.

 

Jsem strašně nervózní! Dnes jsme poprvé v budově, kde nás budou připravovat na náš pobyt na Safíru! Sedíme s Miou v hlavní hale spolu se spoustou dalších lidí a čekáme, až vyvolají naše jméno. Je to tu obrovské! Je to velká, prosklená budova, naprosto prázdná až na spoustu židlí. Byly jsme tu s Miou první, takže víme jak obrovsky ta místnost působí prázdná, ale teď když už je plná lidí, tak to není tak strašné. Ah, myšlenky my lítají všude možně a jsem hrozně nervózní! Až vyvolají mě jméno, tak půjdu někam jinam a tam by měli rozhodnout do jaké skupiny půjdu. Doufám, že budu ve stejné jako Mia. A že tam budou nějací fajn lidi. A…jej, teď řekli mé jméno. Já se strašně bojím!

 

Jsem s Miou v skupině! Jsem hrozně ráda! Sedí tady s námi, ve velké místnosti (vážně, tady snad není žádná malá místnost) ještě dalších devět lidí. Všichni jsme mladší, kolem 40 oběhů kolem Jantaru. Myslela jsem si, že se svými 32 oběhy kolem Jantaru tady budu nejmladší, ale naštěstí nejsem. Tedy, alespoň doufám… To rozřazování nebylo tak hrozné, jak jsem se bála. Vešla jsem do jedné z kanceláří a tam se mě taková milá paní zeptala, jestli je tady někdo s kým bych chtěla být ve skupině. Řekla jsem, že s Miou. A pak se mě vyptávala na pár dalších otázek a nakonec mě odvedla sem. Ze začátku tady byli dva kluci, jeden se mi představil jako Aiden, má takové černé vlasy a je hrozně roztomilý, myslím, že je o jeden oběh kolem Jantaru mladší. Druhý se mi představil jako Oliver, má zrzavé vlasy a modré oči, taková zvláštní kombinace, ale sluší mu to. Je docela roztomilé sledovat, jak jsou oba nervózní kolem sebe. A nebo jsou takhle nervózní pořád, neznám je.

 

Pak začali postupně přicházet i další. Máme tady Ruperta, Istaru (vypadá mile a je neuvěřitelně hezká!), Jeronýma a Jakea (kamarádi, stejně jako já a Mia), Julii, Avu a Masona. A pak Aidina a Olivera. Sedíme tady v kroužku a čekáme až přijde ještě jeden poslední a pak by se nám měl začít věnovat někdo, kdo nám všechno vysvětlí. Já se hrozně těšim! Tohle je neuvěřitelný! Doufám, že s těma lidmi budu vycházet, přeci jenom, strávíme spolu zbytek svého života na úplně cizí planetě…

 

Právě sem vešel ten poslední a…wow…ten je hrozně hezkej. Má nádherný, milý obličej a krásný úsměv. A ty jeho hnědé vlasy barvy čokolády a uhm…uhm…Jmenuje se Luk. Myslím, že nebudu schopná ze sebe vypravit ani slovo až na mě někdy promluví. Jo a abych nezapomněla, Maie se šíleně líbí Jake! A…dobře, teď sem přišel ten, co nám bude vysvětlovat, já se těšim!

 

Christian se zastavil a Diana překvapeně vzhlédla od počítače.

„Co se děje?“ zeptala se. Christian seděl, hlavu opřenou o ruku a loket na stole. Naprosto dokonalé znázornění znudění.

„Začíná mě bolet v krku a je toho taková spousta!“ řekl a padnul hlavou na stůl. Diana se zasmála.

„Vždyť je to zajímavý.“ bránila Kirstie.

„To jo, ale je toho moc. V tomhle…dnu…říkaj tomu tak vůbec? Je tam toho tolik co nechápu. Třeba už ten datum nebo co to je. 4.7. Úpadku 278 p.sj.? Co to vůbec je? A 40 oběhů kolem Jantaru?“ Christian divoce rozhodil rukama.

„No, přece nemají stejný kalendář jako my, ne? To by bylo divný. A oběh kolem Jantaru…hmm…to asi budou roky.“ pokrčila Diana rameny.

„Roky? To jim je čtyřicet?“

„To asi ne. Možná tam měli kratší rok, třeba o půlku…takže…hmm…takže jim je všem kolem dvaceti.“ navrhla Diana.

„Hmm…možná.“ Christian ležel na svých rukou a díval se nahoru na Dianu. Diana byla naprosto okouzlená pohledem do jeho krásných hnědých očí. Po chvíli už jí to ale přišlo zvláštní a otočila se ke svému monitoru, aby zkontrolovala text, který napsala. Určitě tam napsala spoustu chyb. Christian byl pořád potichu a Diana pomalu začala nadávat sama sobě. Proč prostě není schopná jednat s lidmi?

 

„Diano?“ ozval se Christian.

„Hmm?“ otočila se Diana. Christian se na chvíli odmlčel, a pak lehce zakroutila hlavou, jako by se rozhodl neříct to, co měl na jazyku.

„V kolik přijde Lydie?“ zeptal se.

„Měla by tu být každou chvíli.“ řekla Diana, „A nebudeš mít zase hodinu s Dracem?“

„Ne.“ Christian se narovnal a celý se rozzářil, „Jeho táta ho přihlásil na fotbal tam kam chodim a jeho to tam hrozně baví. Představil jsem ho klukům a všichni ho oblíbili.“

„Tak kdo by ho neměl rád? Draco je hrozně roztomilej.“ usmála se Diana. Christian se na ní zazubil.

 

„Co tu děláte vy dva?“ přišla k nim Lydie svou energickou chůzí, která způsobovala, že kolem ní až létali vlasy. Oba polekaně nadskočili a Lydie se rozesmála.

„Christian přeložil další část deníku.“ usmála se na ni Diana a posunula se kousek, aby to Lydie mohla vidět. Lydie si okamžitě vzala vedlejší židli a začala číst. Diana ji sledovala a po chvíli střelila pohledem na Christiana. Ten zachytili její pohled a široce se na ní zašklebil. Diana mu úsměv oplatila. Christian na ni vyplazil jazyk. Diana nadzvedla obočí a Christian zašklebil tak, že Diana měla co dělat aby se nerozesmála nahlas.

Lydie nahlas zakvílela a začala nadšeně tleskat.

„Co se děje?“ zeptala se Diana a rychle se otočila.

„Ti dva musej bejt spolu!“ Diana se zasmála.

„Uvidíme, třeba budou.“ zazubila se na Lydii. Lydie jí nadšeně objemula.

„Tak… a teď se pustíme do práce.“ zazubila se na Dianu. Diana si jenom povzdechla.