1.scéna

král: příští týden začneme razit nové zlaťáky a já jsem se rozhodl, že na nich nebude můj portrét, ale portrért následníka trůnu.

Jan: a nemohl by tam se mnou být i Karel?

Král: to nejde.

Královna: tradice je tradice.

Jan: a na nějaké jiné minci?

Král vrtí hlavou

královna: možná na…stříbrňáku, to by šlo, ne?

2.scéna

Karel: naštvaně Áááá..na měďáku!! já budu na měďáku!!!

Pakosta: ale bude vám to nádherně slušet. Bude to takový úžasný miniaturní portréteček.

Karel: aby se mnou platila CHAMRAĎ! Za kolik je ten chleba? Za jednoho Karla.

Pakosta: no to spíš za tři, pane. Za jeden měďák toho dneska moc nekoupíte …

Karel naštvaně odfrkne

Karel: Pakosta, kdyby ses chtěl…čistě teoreticky…někoho zbavit, jak bys to udělal?

Pakosta: šeptá Myslíte třeba korunního prince? Karel ho nakopne

Pakosta: no úplně nejlepší by bylo ho někde klepnout…nebo poslat do války…anebo začarovat.

Karel na první dva návrhy záporně kroutí hlavou, ale při třetím se zamyslí

Karel: to je ono! Ta komnata je plná kouzelných věcí, které prapradědek sebral čarodějovi. Tam by se něco užitečného určitě dalo najít. Ale jak se tam dostat? Určitě je zamčená..

Pakosta: já bych možná věděl jak, pane. Vytáhne z brašny svazek klíčů

Karel: nedůvěřivě Pakosta, co přesně jsi dělal, než ses stal mým sluhou?

Pakosta: z-zámečníka, pane. Ale na volné noze.

3.scéna

Pakosta s Karlem jdou ke dveřím, před kterými stojí voják

Karel: ustup!

Voják: výsosti, tam nikdo nesmí. Pakosta ho uplatí zlaťákem

vejdou dovnitř, tam Pakosta odemkne dveře, Karel si uvnitř prohlíží poličku s lektvarama

Karel: myslím, že tady pro bratříčka něco pěkného najdeme. Žabí hlen, žabí rosol, elixír neviditelnosti…to je ono! Elixír zapomnění. Když Jan zapomene, kdo je-

Pakosta: tak mu to ostatní připomenou.

Karel: to už si ohlídám. Mělo by se to vyzkoušet. Naleje část do čutory s vodou

jdou zpěet kolem vojáka

voják: vše v pořádku, pane?

Karel: v nejlepším. Jak se jmenuješ?

Voják: Makovec.

Karel: pozvedne čutoru Na tvoje zdraví Makovec! Voják se napije

voják: okouzleně Dobrý den.

Karel: nadšeně Jak se jmenuješ?

Voják: jmenuju se…jmenuju se…

Karel: k lahvičce To je materiál! K vojákovi Co děláš? Voják pokrčí rameny

Karel: tak si pamatuj, jseš voják, jmenuješ se Makovec a hlídáš cestu do podzemí. A protože hlídáš dobře, nikdo tam ani nebyl…

4.scéna

Karel a Jan jedou k Zapovězenému lesu a stojí na okraji

Karel: nechceš se napít?

Jan: připíjet si u Zapovězeného lesa bude nezapomenutelný zážitek, že?

Karel: usmívá se To bych zrovna netvrdil.

Jan se napije z čutory, jakmile polkne, tak se začne omámeně rozhlížet

Jan: dobrý den

Karel: ale dobrý den

Jan: prosím vás, nevíte, co tady dělám?

Karel: jenom naším královstvím procházíte. Máte namířeno na nzápad tadytím lesem.

Jan: tak děkuju. Nashledanou příteli.

5.scéna

Jan projíždí Zapovězeným lesem, uvidí čaroděje a jeho chalupu

Jan: dobrý den

čaroděj: naštavně a nevěřícně Co to je? Jak si se sem dostal?

Jan: potéhle pěšině

čaroděj: to není možný, celý tenhle les je začarovaný. Tys už dávno měl být strom!

Jan: opravdu? A proč?

Čaroděj: aby mi sem nikdo nelezl a neotravoval mě. Ale to hned napravíme. Postaví si Jana před sebe, natáhne k němu ruce, zavře oči a začne potichu něco mumlat

čaroděj: zmateně Jaktože??

Jan: můžu vám nějak pomoci?

Čaroděj: nenene…stůj a nehejbej se!

Jan: když vám to udělá radost, dobrý muži.

Čaroděj: dobrý muži ne! pakuje čarování, ale se stejným výsledkem

čaroděj dá janovi ruce na hlavu

čaroděj: tam je úplně vymeteno!

Huhla něco zahuhlá

čaroděj: co to je za nesmysl, že na prázdnou hlavu kouzla nefungují! Povzdechne si Nechtěl bys jít pryč? Touhle cestou se dostaneš k hradu a tam, představ si, mají draka.

Jan: opravdu? Živého?

Čaroděj: samozřejmě! Určitě by tě rád uviděl. Zaleze dovnitř

Huhla Janovi dá větvičku z kouzelného stromu

Jan: děkuju.

6.scéna

Jan: copak se ti stalo?

Cecil: brečí Shořel mi statek, všechno je pryč. Jsem úplný žebrák.

Jan: já taky nic nemám.

Cecil: v neděli jsem se měl ženit.

Jan: no vidíš, máš ženu.

Cecil: nemám. Hned jak se to dozvěděla, svatbu zrušila.

Jan: tak to tě neměla opravdu ráda a šlo jí jen o tvoje hospodářství.

Cecil: co já teď budu dělat? Jsem ten nejnešťastnější člověk na světě.

Jan: počkej, doufám, že se nechceš utopit?

Cecil: rozbrečí se ještě víc To nejde, já umim plavat.

Jan: jak se jmenuješ?

Cecil: to je hrozný jméno.

Jan: jak?

Cecil: cecil.

Jan: hezké jméno. Nechceš se napít?

Cecil: dík. Napije se a hned na všechno zapomene

cecil: zdravím tě.

Jan: buď zdráv, už je to lepší?

Cecil: a co?

Jan si prohlíží láhev

Jan: můžu Cecile?

Cecil: kdo je Cecil?

Jan: no přece ty!

Cecil: aha, to je krásné jméno.

Jan nedůvěřivě čutoru naklání a pak se napije. V tu chvíli zapomene na všechno

Jan: dobrý den.

Cecil: dobrý den.

Oba: je tu krásně.

7.scéna

hostinská: to byla naše princezna. Musí být obětována drakovi, jinak spálí celé království.

Cecil: chudák princezna.

Jan: to je ona, viďte? Prohlíží si její obrázek, hostinská přikývne

přijde Pakosta, ale Jana nevidí

Pakosta: hostinská, pán poroučí džbán vína!

Hostinská: hned jsem tam.

Pakosta: no hni s sebou ženská, pán není zvyklý čekat!

Hostinská: stoupne si a dá ruce v bok Prosím!? Pakosta se lekne a odběhne

hostinská: doufám, že máte peníze.

Cecil: na Jana Máme peníze?

Jan: zasněně Co?

Cecil: máme peníze?

Jan: zkoumá kapsy Nevim.

Hostinská: povzdechne si Jedni hosti bez peně, druzí ani nepozdraví…

Cecil: počkejte, paní hostinská. Co kdybych si to tady u vás odpracoval?

Hostinská: a dělal jsi někdy vůbec v hospodě?

Cecil: zasněně Já nevím, ale můžu to zkusit…

jan: kudy se jde k tomu drakovi? A mohl bych si půjčit ten meč?

8.scéna

jan se podívá na Viktorii a oba vykřiknou, protože se leknou

Viktorie: kdo jsi?

Jan: nevim, ale přišel jsem vás zachránit…pojďte.

Viktorie: to nejde, když mě tu drak nenajde, spálí celé království.

Jan. Nenechám vás sežrat.

Viktorie: necháš!

Jan: ne!

Začnou spolu utíkat, drak začne vrčet

pak se setkají tváří v tvář s drakem

Viktorie: umíš bojovat?

Jan: to kdybych věděl…

vyběhne proti drakovi, začnou spolu bojovat, jan upadne a ztratí meč, drak si všimne princezny a jde po ní, Jan si stoupne před ni s chce ji bránit holýma rukama, ale vtom mu začně po košilí svítit větvička, vytáhne ji a tím draka zažene trochu nazpět, anelzne svůj meč, zahodí větvičku a když se po ní drak ohlídne, zabodne ho, Viktorie mu běží do náruče, Jan sebere větvičku

9.scéna
viktorie: je zvláštní, že si nic nepamatuješ, každý přece zná své jméno, odkud je, svojí rodinu. Určitě se ti muselo něco stát. neupadl jsi?
Jan: ne.
viktorie: Anebo jsi třeba něco snědl.
Jan: jedl jsem polívku v hospodě.
viktorie: a předtím?
Jan: to nevím, opravdu.
Viktorie: já na to přijdu. dá Janovi pusu A když nemáš jméno, tak ti zatím budu říkat třeba…Honza, když jsi zabil draka. a napadlo tě někdy, že budeš králem?
Jan: tak to mě opravdu nikdy nenapadlo…já a králem?
Vikrotie: zachránil jsi mě, může požádat o moji ruku…teda jestli chceš?
Jan: miluju tě od první chvíle, co jsem tě spatřil.
Viktorie: tatínek bude určitě souhlasit.
10.scéna
Jan se setkává se třemi muži
Jan: buďte zdrávi.
1.muž: I ty, co jsi zač?
Jan: tak to nevím.. poodstoupí a muži ho začnou tiše pomlouvat
1.muž: buď nám to nechce říct nebo je úplně blbej.
2.muž: každopádně by se nám hodil, mohl by jako první omrknout ten les.
Jan: a kam vlastně jedete?
3.muž: hledáme jednoho chlapa. v sousedním království se ztratil korunní princ a ten kdo ho najde dostane pěknou odměnu. podá mu jeho podobiznu
Jan: prohlíží si podobiznu Princ Jan?
3.muž: neviděls ho náhodou?
Jan: zavrtí hlavou Ne.
2.muž: a nechtěl by ses k nám přidat ho hledat?
Jan: tak jo, stejně nevím, co bych dělal, nikoho nemám a nikdo na mě nečeká.
1.muž: tak dohodnuto! podají si ruce
jdou dál, směrem k Zapovězenému lesu
Jan: víte určitě, že je princ tady?
2.muž: no říká se, že zmizel tadyvtom lese
3.muž: tak jdi první vstupují do lesa
všichni: princi Janee!!
11.scéna
čaroděj přeměřuje svůj strom
čaroděj: jaktože roste tak pomalu?
Huhla: huhlá; ukáže na směr, kudy přichází Jan
čaroděj: no to snad…!
Jan: zdravím vás, dobří lidé.
čaroděj: to jsi zase ty?!
Jan: vy mě znáte?
čaroděj: měl jsi jet za drakem!
Jan: tam už byl někdo přede mnou a princeznu zachránil, hrdina.
čaroděj: dá ruce Janovi na hlavu Zase úplně vygumovanej mozek, kdo ti tohle pořád dělá?
Jan: a co?
čaroděj: povzdechne si Co tady děláš?
Jan: hledám ztraceného prince Jana. neviděli jste ho?
čaroděj: naštvaně Neviděli!
Jan: prý šel někam sem.
čaroděj: říkám ti, že tu nikdo není. sem pořád lezeš jenom ty! bambula, co ani neví, jak se jmenuje.
Jan: mohl bych tady přespat?
čaroděj: ani náhodou! ale ukážu ti cestu na hrad. vyjdeš z lesa ven, tímhle směrem. půjdeš pořád po cestě a tak dojdeš na hrad. ale pozor, začíná tam turnaj o ruku princezny Viktorie.
Jan: turnaj o ruku princezny…a myslíte, že bych se taky mohl přihlásit?
čaroděj: mluví sám k sobě To je nápad! moulu jako je on, určitě zabijí hned v prvním kole a bude pokoj.
jde do chalupy a vyleze se starým brněním, pomůže Janovi se do něj obléknout
Jan: ošívá se Tady mě to trochu tlačí a brní.
čaroděj: to je v pořádku. brnění musí brnět, jinak by to nebylo brnění. pospěš si, ať to nezmeškáš!
Jan: tak děkuju za všechno. sbohem!
čaroděj: to neříkej-sbohem. takhle se tady nezdravíme!
Jan: dobře, tak nashledanou!
čaroděj: no to už vůbec ne!!

12.scéna
přijíždí princové, představují se princezně, ale ona smutně odejde jakmile zjistí, že Jan mezi nimi není
Jan přijíždí
Jan: zdravím, tak bych se rád přihlásil na turnaj, líbí se mi moc vaše princezna.
muž: kdo račte být?
Jan: já jsem…rytíř Lavice z dřevěného království.
muž: aha, tak vy jst rytíř. a kde máte sluhu?
přiběhne Cecil
Cecil: tady! promiňte, pane, že jsem se opozdil.
Jan: nejistě Ať už se mi to víckrát nestane, sluho…můj.
muž: pokrčí rameny Alespoň tu bude nějaká zábava.

13.scéna
král: mluví na Viktorii V turnaji zbyli jen ti nejlepší, měla by ses tam ukázat. ten turnaj je kvůli tobě.
Viktorie: naštvaně A co princ Karel?
královna: nejistě Ten je mezi nimi taky.
Viktorie: povzdechne si Takhle to nemělo být. Mysleli jsme, že se tu objeví můj zachránce. Místo něj si teď budu muset vzít otho nadutého pitomce.
král: ale vždyť ještě nevyhrál. rytíř Baltazar bojuje velice dobře. nebo ten Lavice…
Viktorie: kdo?
královna: rytíř Lavice, šikovný mladík.
Viktorie: Lavice??

14.scéna
Karel si jde sednou ke stolu po boji
Karel: to bučení je přejde, až tady budu králem
Pakosta: neví s kým mají tu čest, viďte pane.
Karel: přesně tak Pakosta, neví s kým mají tu čest.
sedne si hned vedle Jana
Jan: dobrý den
Karel se na něj podívá a pak nezaujatě odvrátí zrak, po chvíli mu ale dojde vedle koho sedí a začne na Jana zírat, ten se jenom nechápavě usmívá
Cecil: už musíme jít upraví Janovi brnění a odejdou
Pakosta: pane, není to-?
Karel: buď zticha ty hňupe!

15. scéna
Viktorie se vkradla do Karlovy komnaty, ale než se stihne rozhlédnout, vejdou do komnaty Karel s Pakostou
Pakosta: on není strom? a proč si říká Lavice? co budeme dělat, pane?
Karel: naštěstí si bratr pořád nic nepamatuje.
Pakosta: a neměl byste dát ten elixír zapomnění i princezně?
Karel: s tou si to vyřídím potom, teď je na řaadě Jan. je to vlastně strašně jednoduché: když Jana zabiju, budu ho mít definitivně z krku a obě království budou moje. prohrát nemůžu, protože mám elixír neporazitelnosti…

16. scéna
Viktorie: musíme to zastavit, Karel podvádí, nebojuje čestně!
král: vím, že se ti nelíbí, ale tohle už přeháníš!
Viktorie: používá tohle. podá králi elixír
král: přičichne si a zahodí to No fuj!
Viktorie: cos to udělal? to byl důkaz!
Viktorie naštvaná a smutná odběhne
muž: poslední souboj mezi princem Karlem a rytířem, nechť je považován za zahájený!
Viktorie: přiběhne s brněním Počkejte, tohle se bude hodit.
Jan: děkuju, asi ano.
Karel: to není fér!
král: naštvaně Bojovat s rytířem bez brnění vám přijde fér?
Karel pomalu a neochotmě vrtí hlavou
Viktorie: princi, už se našel váš ztracený bratr princ Jan?
Karel: zmateně Bohužel ne…a zřejmě už se nikdy nenajde.
Jan: já ho taky chvíli hledal, bohužel marně.
vypravěč komentuje boj
Karel: žádám přestávku, potřebuji nový dřevec.
král: prosím, vyberte si.
Karel: takový já nechci.
král: naše dřevce jsou stejně dobré jako ty vaše!
Karel: o tom silně pochybuji… Navrhuji rozhodnout finále mečem.
Jan: dobře.
během boje Karel prská na Jana slova nenávisti
Karel: zabiju tě! vyhraju a bude ze mně císař Karel IV.
Jan souboj ale vyhraje a Viktori ho radostně běží obejmout
přijíždí král Alexandr, Janův otec
král Leopold: příteli!
král Alexandr: obejme ho Přijel jsem se podívat, jak se daří tomu našemu klukovi. uvidí Karla, jak leží na zemi Karle, co se tady válíš?
jde kolem Jana a pozná ho
král Alexandr: Jane, jsi to ty?
Jan: já nevím..asi ano.
Viktorie: určitě ano
král Leopold: to je tvůj syn? že nám to neřekl, nám tvrdil že je Lavice.
Viktorie: říkala jsem, že je očarovaný.
král Alexandr: proč vám to neřekl Karel? Karle, proč si jim neřekl, že je to tvůj ztracený bratr?
Viktorie: protože to on ho očaroval, dal mu lektvar zapomnění. má těch lektvarů spoustu.
král Alexandr: ale to je ze zakázané komnaty! jde ke Karlovi a dává mu pohlavky Proč se jí asi říká zakázaná? protože je zakázáno do ní chodit! Zakázáno!!

17.scéna
čaroděj: a je to, konečně jsem se dočkal! a teď si to se všemi nemilosrdně vyřídím! Přines mi amulet! na Huhlu
Huhla mu ale podá lektvar zapomnění
čaroděj: dobrý den
Huhla: dobrý den. Jé, já mluvíjm!!!
čaroděj: já taky.