,,Jestli chcete, tak vás tam vezmu“ říkal Bob. ,,Ale nebude to zadarmo.“ Všichni jsme se na sebe podívali. A potom jsme se podívali na Filipa. Filip je nejstarší a tak je náš vedoucí. Ten jen pokrčil rameny. ,,Já bych to brala“ ozvala se Áďa. Chodí do stejné třídy jako Filip. Do osmičky. ,,Co by si chtěl?“ zeptala se Boba. Mysleli jsme, že od nás požaduje peníze. Bob nás ale překvapil: ,,Musíte mi vymyslet nějakou dobrou reklamu.“  Všichni jsme jen otevřeli pusu. ,,Jak to jako myslíš?“ zeptala jsem se. ,,Asi že budeme lidi lákat na projížďku v lodi, ne!“ řek mi Tom. Je mu sice jenom 11 let, ale je z nás všech nejdrzejší. A na mě ještě víc. Protože jsem jeho sestra. ,,Myslí ti to hochu“ poznamenal Bob. ,,Každopádně, jestli se mi tenhle týden zákazníci jen pohrnou, tak vás tam v neděli vezmu, jestli ale budu mít málo zákazníků, nejenom, že vás tam nevezmu, ale ještě vašim rodičům řeknu, co jste měli v plánu. Myslím, že obzvlášť rodiče Dominiky a Brigity rádi nebudou! Přeju vám hodně štěstí.“ zasmál se a odešel. Domča i Dorys zalapaly po dechu. A Dorys byla naštvaná ještě víc. Svoje jméno – Brigita – nenávidí.Proto jí říkáme Dorys, podle té rybičky z Nema, protože stejně jako ona pořád něco zapomíná.Její sestra-dvojče-řekla:,,No, to se nám to teda povedlo.Nejradši bych tomu náfukovi řekla, ať si trhne nohou.Jenže on by potom žaloval našim a to by byl mazec.“ Všichni jsme věděli, že by naši rodiče, natož rodiče Domči a Dorys, nebyli rádi, že jsme se chtěli podívat na ostrov.Chtěli jsme ho zkouknou jen lodi, ale stjně by nám to rodiče nedovolili.Proto jsme také dneska zašli za Bobem a požádali ho, jestli by nás tam nevzal svou lodí.To jsme ale samozřejmě netušili, že by byl schopný nás napráskat.

  ,,Tak by sme měli vymyslet něco fakt dobrýho, aby to Bobovi stačilo!“ ozval se Ondra.Ondra je stejně starý jako já, Domča a Dorys a taky vážně hezký.Ani se Domče nedivím, že s ním začala chodit.Teď určitě chtěl něco vymyslet něco hlavně proto, aby to Bob neřekl jejím rodičům.Já už jsem ale na něco přišla: ,,Už vím, co by sme mohli udělat.“ řekla jsem. ,,Tak dělej, vyklop to Káťo!“ řekli mi Dorys i Domča zároveň. ,,Mohli by sme vyrobit nějaký plakáty a na nich by bylo napsáno všechno o těch projížďkách, který Bob pořádá a byla by am fotka a všelijaký tyhle věci.A mohli by sme rozdávat letáčky cizincům, co sou tu na dovolený a tak.“ vysvětila jsem jim svůj plán. ,,Neni to špatný.“ odpověděl uznale Filip. ,,Nakonec, máte ještě někdo jiný nápad?“ kouknul se na ostatní.Nikdo žádný nápad neměl.A tak si každý vzal papír, tužku a začali jsme dělat návrhy, jak by asi mohl vypadat.Když už měl každý svůj návrh dodělaný, tak jsme z každého vybrali něco a složili z toho jeden.Jeden velký a bezkonkurenčně nejlepší plakát ze všech.Teď už jen potřeboval nakopírovat.Zašli jsme tedy k nám domů.Doma naštěstí nikdo nebyl a tak se nás nemohli vyptávat, co to děláme.Jakmile jsme toho měli dostatečně, odešli jsme do města vylepit je na lampy a všude jinde.Když jsme obešli skoro celé město, Áďa najednou vykřikla. ,,Já vím, co ještě.Můj bratr pracuje u městskýho rozhlasu!Tak bych ho mohla poprosit, jesli by to nevyhlásili.“ ,,A co by jako měli vyhlašovat?“ zeptal se Tom. ,,No co, co, co asi?! Přece o tom, že bude vozit lidi na projížďku a podobně, ne?“odpověděla jsem mu znaveně.Někdy má vážně hodně dlouhý vedení. ,,To je dost dobrý.“ schválil jí to Filip.Áďa šla za bratrem a my jsme na ní zatím počkali v parku.Bylo parné léto a slunce pražilo, takže jsme si koupili zmrzlinu.Asi po daceti minutách se k nám Áďa vrátila. ,,Tak super “ řekla ,,je to zařízený.Zejtra až …….“ nedořeka, protože ohledem zavadila o Toma, jak dojídá svůj kornoutek ,, ……hele mohli ste mi taky koupit zmrzku.Já to za vás takhle vyřizuju a vy na mě zapomenete!“ řekla naoko přísně. ,,Neboj, příště si možná vzpomenem.“ uchichtl se Tom.Užuž po něm chtěla Áďa něco hodit, když jí Dorys vybídla, ať nám to dopoví. ,,Tak teda zejtra, až bude rozhlas, tak to oznámí.“ dořekla konečně načatou větu. ,,No jo,ale bude to stačit?“ pomyslela jsem si.Ty plakáty i ten rozhlas, to všechno byl dobrý nápad, ale co když to Bobovi bude málo? Nezbývalo nám však nic, než čekat.Všichni jsme se rozloučili a vyrazili směrem ke svým domovům.Beztak se už začalo stmívat.

  Druhý den jsme se sešli na náměstí a poslechli si rozhlas. Ano! Opravdu to hlásili.Tak snad to slyšelo hodně lidí.Dneska byl nádherný slunečný den.Mohlo by tu tedy být hodně turistů.Taky jsme rozdávali letáčky.Většina lidí si je i přečetla.Letáčky!Další nápad, jak udělat reklamu.Dnes, když jsme se všichni na náměstí našli, vyrukoval Filip s tímhle nápadem.Asi o tom celou noc přemýšlel, ostatně stejně jako my. ,,Nemáte o prázdniny co dělat? Chcete zažít dobrodružství?Naplánujte si výlet lodí! Veškeré informace zde.“ vyřvával Tom na celé náměstí.Pravda, svojí práci zvládal na jedničku, to se mu musí nechat.My ostatní jsme jenom seděli na lavičce a nechali ho, ať to za nás oddře.Ale Tom nevipadal, že by mu nějak vadilo, že mu nepomáháme.On dál spokojeně vyřvával a my jsme si povídali: ,,Tak co myslíte.Má tam Bob hodně zákazníků?“ zeptala se s obavou Domča. ,,Jo, určitě má, vždyť naše plakáty visej na každym rohu.A Tom si vede taky celkem slušně.Podívej se na něj!“ konejšil ji Ondra. ,,Ten by se moh timhle živit, prosimtě!“ podotkla s úsměvem Dorys.Ona z toho nebyla zas až tak vedle jako její sestra.Samozřejmě, že se bála, že se to dozvědí jejich rodiče.Ale je větší optimista.I proto se s ní kamarádím.Vždy dokáže člověka vytrhnout z deprese. ,,A co kdyby sme se tam šli kouknout.“ navrhla Áďa ,,Jenom omrknout situaci.Kdyžtak by sme museli ještě něco vymyslet, kdyby tohle nestačilo.“ Nikdo neměl nic proti a tak jsme se vydali na cestu za chlapem, který se nám za poslední dny znechucoval stále víc a víc.Je docela pochopitelné, že jsme zrovna neomdlévali štěstím, že tam jdeme, ale jak správně řekla Áďa: co kdyby to nestačilo?To by jsme museli ještě něco vymyslet.Když jsme došli na molo, rozhlédli jsme se.Opravdu tam bylo docela hodně lidí.Naše reklama asi zabrala.Jen jestli takovýhle počet bude Bobovi stačit.Najednou nás zahlídl.Na tváři se mu usadil výtězoslavný úsměv. ,,No teda.Šikovný dětičky.Dneska tu mám pořád co dělat.Když to takhle půjde celej tejden, pak vás tam odvezu a zůstane to jenom mezi námi.“ zašklebil se.Ondra zrudnul.Dožralo ho, jak nás vydírá.Užuž se mu chystal něco říct, ale odvlekli jsme ho pryč dřív, než to stačil udělat. ,,Ten chlap je vážně odpornej.“ ulevil si.Asi by na něj nadával ještě víc, ale museli jsme domu posíchat na oběd.Už jsme tam měli dávno být.

A takhle to probíhalo i další dny.Bob měl vždy dost zákazníků a když jsme tam k němu přišli, začal nás štvát hloupýma žvástama.Týden uběhl rychle a už tu byla neděle.Dali jsme si sraz  zase na náměstí.Už bylo půl desáté pryč a Domča s Dorys nikde.Stáli jsme u kašny a vyhlíželi je.Najednou Ondrovi zazvonil mobil. ,,Ahoj.Kde ste?Čeká se jenom na vás!“ začal hovor těmihle slovy. ,,Jo aha.Tak tam za náma teda přiďte.Jo, dobře.Tak čau.“ odtáhl si mobil od ucha a zmáčkl červené tlačítko.Pak se obrátil na nás. ,,Dominika s dorys se zdržely s rodičema.Máme jít.Prej tam za náma přijdou.“ informoval nás.Všichni jsme se tedy zvedli a šli za Bobem.Přišli jsme na molo, ale nikoho nebylo vidět.Vtom z nějaké budky pár metrů od nás vykoukla hlava.Byl to Bob. ,,Tak dobrodruhové už jsou tady?Ale neni vás nějak málo? zptal se s úšklebkem. ,,Héééj!“ ozvalo se z dálky.Ohlédla jsem se za sebe.Po cestě se k nám řítily dvě skoro navlas stejné holky. ,,Ahoj…dík, že ste…počkali.“ vyrážela ze sebe zajíkavě mezi nádechy Dorys. ,,Čaues.No to je dost, že ste tady.Už jsme chtěli jet bez vás.“ neodpustil si jízlivou poznámku Filip. ,,Sorry, ale rodiče zdržovali.Museli jsme jim nakukat, že deme k vám, Kačko.“ ujala se slova Domča, protože se mezitím stihla rochu naddechnout.Aha, takže holky svým rodičům řekli, že jdou k nám.A já jsem doma zase řekla, že budem u nich, přemýšlela jsem.Náš skvělý plán má asi trochu trhliny.Časem rodiče rodiče stejně zjistí, že jsme jim lhali.Ono je to asi jedno.Já si myslím, že kdyby se to nedozvěděli takhle, tak se to dozvědí jiným způsobem.Například od Boba.Ten je hrozná drbna.Pořád musí něco mlít a většinou to člověka člověka spíš naštve než potěší.Jako zrovna teď. ,,Tak ste si to ještě nerozmysleli děcka?“ zeptal se s úšklebkem.Filip se k němu naštvaně obrátil. ,,Ne.Nemáme k tomu žádný důvod.Zákazníků si mě snad dost, ne?“ řekl mu suše. ,,Já jenom, jestli se nebojíte?“ poznamenal a uchechtl se. ,,No dobrá.Tak sedejte“ přestal konečně prudit a mluvil k věci, kůli které jsme sem přišli.K našemu malému výletu. ,,Tak sedejte.“  řekl podruhé, tentokrát důrazněji.Přitom ukázal na takovou dřevěnou vratkou veslici.Všichni jsme zalapali po dechu. ,,To pojedeme v tomhle?“ vyřknul za nás za všechny Tom otázku, která zajímala i nás ostatní. ,,Jo“ odpověděl mu. ,,Co koukáte, mysleli jste si snad, že pojedeme nějakým parníkem, nebo co?“ bylo na něm vidět, jak mu dělá dobře, když je někdo v rozpacích. ,,Myslel jsme , že pojedeme něčim, co má aspoň motor!“ vyjel na něj Ondra.Většinou se takhle nechová, ale dneska už mu asi ruply nervy.Ani se mu nedivim.Taky už toho mám dost. ,,Tak dělejte, nasedáme.Přece to teď nevzdáme.“ pobízela nás Áďa. ,,Hlavně když se tam všichni vejdeme.Vesla to má, tak co řešíte?Budem tomu muset pomoct.“ všichni víme, že Áďa když se do něčeho pustí, tak to vždycky dotáhne až do konce a nějaké vymlouvání a odporování je naprosto k ničemu.Takže jsme si do té lodě vlezli nakonec všichni.I Dominika, které se to moc nezamlouvalo.Jako poslední k nám vlezl Bob a začal spolu s Filipem veslovat.Zezačátku mezi námi panovalo hrobové ticho, ale potom Áďa začala mluvit o všem možném, jen aby nás trochu uklidnila.Jeli jsme asi patnáct minut a Dorys si už začala stěžovat, že má hlad. ,,No tak teda jo, dáme si sváču.“ řekla rezignovaně Áďa a otevřela batoh, který jsme měli s sebou.Po chvíli už jsme svačili všichni.Dokonce jsme dali i kousek Bobovi.Když jsme dojídali poslední zbytky, začal foukat vítr.Foukal pořád víc a víc.Začalo to být špatné. ,,Asi by sme se měli vrátit.“ navrhl Filip.Na to bylo ale už moc pozdě.Nemohli jsme jet zpátky, protože nešlo veslovat.Domča začala panikařit. ,,Co budem dělat?Vždyť se nedostanem zpátky.Ještě se to tady s náma převrátí!“ úpěla. ,,Klid Domčo, to nějak zvládnem.“ uklidňovala ji Áďa a snažila se mluvit naprosto v klidu.Na to jsme jí ale neskočili.Ona moc dobře věděla, že tohle je hodně vážné.Vítr neustával, spíše naopak.Naše vratká loď, která už byla naprosto neovladatelná, se s námi stále víc vzdalovala od přístavu.Dokonce jsme minuli i ten ostrov, kvůli kterému jsme teď v takové šlamastice.Podívala jsem se znova na Domču.Už se teď celým tělem tiskla k Ondrovi a ani se na nic neptala. ,,Kam to plujeme?“ zeptala jsem se zpaniařeně už i já.Nikdo mi neodpověděl, všichni jen vyděšeně koukali.Dokonce i Áďa a Bob.Loď se začala zmítat ve vlnách.Dorys zaječela. ,,To je v poho, Brigit.“ konejšil ji Filip.V tom zmatku si nikdo ani nevšiml, že jí oslovil jejím pravým jménem. ,,Nesmíte se moc vrtět a nic se nám nestane.“ poučoval nás.Bylo ovšem těžké brát ho vážně, neboť mu z obličeje doslova koukala panika.Domča na tom byla bohužel ještě hůře: ,,Myslím, že omdlívá!“ zakřičel Tom.Všichni jsme se na ní podívali.Měla obličej bílý jako stěna.A nepřítomný výraz.Už se kácela k zemi, Ondra ji naštěstí včas zachytil. ,,Co jí je?“ zeptal se s obavami.Díval se především na mě.Ve škole totiž chodím na zdravovědu.Naklonila jsem se k ní tedy blíž, abych zjistila, co jí je. ,,Ne, nehejbej se! zakřičeli na mě všichni zároveň.Snad jenom Dorys nekřičela.Asi byla hodně šokovaná představou, že její sestra omdlívá na vratké loďce na širém moři, ještě k tomu na začátku bouře.Co když ale neomdlela?Co když je to něco závažnějšího? ,,Ondro!“ zakřičela jsem zpanikařeně ,,musíš zjistit, jestli dejchá.“ Koukal na mě jako vyoraná myš. ,,Dělej, přilož ucho k její puse!“ nakázala jsem mu.On konečně pochopil, že by měl něco dělat a tak tedy provedl, co jsem mu řekla. ,,Cejtíš něco?“ zeptala jsem se plná obav.Co s ní uděláme, když dýchat nebude?Odtud se do nemocnice nedostane.Vzápětí mě Ondrův hlas uklidnil. ,,Jo, cejtim jak dejchá:“ Uf to jsem si oddechla.Mohu to tedy být jenom mdloby a nebo… ,,Voda, máme v lodi vodu!“ přerušilo mé myšlenky zakřičení.A křičel Bob.No jasně, úplně jsem zapoměla, že tu s námi je taky. ,,Nejdřív nám řekni Káťo, co s ní je.Potom teprv provedem něco s tou vodou.“ rozhodl Filip.I v takovéhle situaci dokázal alespoň trochu normálně myslet.Narozdíl ode mě. ,,Mysli Kačeno!Takovýhle příznaky, co to je?“ nabádala jsem se.Než mě Bob přerušil, už jsem to skoro měla.To jsme si na zdravoťáku určitě říkali.Něco mi to připomíná, ale nevím co. Už to mám! ,,Buďto jenom omdlela anebo má epileptickej záchvat.“ odpověděla jsem konečně Filipovi.Teď se na mě podívali i ostatní.Asi moc netušili, o čem mluvím. ,,Brigit, stalo se jí tohle někdy?“ bya jsem z toho v šoku.Potřebovala jsem se ujistit, jestli je moje tušení správné. ,,N-ne, myslím že ne.“ zaskočila mě však svou odpovědí. ,,Aha, tak to asi jenom omdlela.“ řekla jsem si výceménně pro sebe.Slyšeli to ale i ostatní.Jenže já pochybovala.Takhle se člově nechová, když omdlívá.Ta bledá tvář a hlavně nepřítomný výraz.Podívala jsem se po ostatních.Asi je to trochu uklidnilo.Tak aspoň něco.Tedy, uklidnilo to všechny až na Dorys.Asi rokoukla, že tak trochu nemluvím pravdu.Zírala pořád na jedno místo.Na přibývající vodu v lodi. ,,Voda pořád přibejvá!“ zařičela jsem, aby jsme s tím už začali něco dělat. ,,Dobrá, tak jí začnem vylejvat.“ rozhodla protentokrát Áďa.I když na ní bylo vidět, že je trochu vyvedená z míry, pořád si zachovala chladnou hlavu.Na její povel se každý snažil jakýmkoli možným způsobem dostat vodu z lodi pryč.Rukama, pomocí oblečení nbo jakkoli jinak.Hlavou mi najednou probleskl nápad: ,,Zvedněte jí nohy.Jestli jenom omdlela, tak by se měla za chvíli probudit.“ Ondra jí poslušně držel nohy a my jsme zatím vylévali.Museli jsme doufat, že se nepřevrátíme.Šest lidí zběsile vylévajících vodu, holka ležící v mdlobách nebo uprostřed epileptického záchvatu a jeden vyjukaný kluk-ne, že by byl méně vyjukanější než ostatní-držící nohy.Ta loďka má co dělat. ,,Už jí ty nohy nahoře drží hodně dlouho.“ napadlo mě.Myslím, že už je to jasné.Epilepsie. ,,Ona, ona má ten záchvat, žejo?“ jen jsem mlčky Dorys přikývla.Zbledla ještě víc.Snad nám tady sebou nesekne i ona.Už jsem se nadechovala, že ji nějak ukonejším, ale Ondra mě zaskočil. ,,A kdy se probere?“ zeptal se mě na to nejdůležitější.Já jsem bohužel nebyla schopná odpovědět. ,,Nevím.To nejde určit.“ ,,A co s ní ale máme dělat?“ zaúpěl Tom. ,,Musíme prostě počkat, až se probudí.“ odpověděla jsem. ,,Tak to by měla co nejrychlejš.Koukněte, co je před náma.“ zanaříkal Ondra  rukou ukazující přímo na skálu před náma.Byla sice ještě daleko, ale naše plavidlo bylo naprosto neovladatelné.Je to jasné, tohle nemá ta dřevěná loďka šanci vydržet.Jistojistě se rozbije.V zápětí tu samou větu vyslovil Bob. ,,Co se děje?“ ozvalo se odněkud. ,,Pěkně blbá otázka.“ pomyslela jsem si.Všichni přece víme až moc dobře, co se děje.Vlastně jen jediný člověk neví.Dominika! ,,Domčo!“ vykřikla Dorys.Áďa už se taky probrala a překotně jí líčí situaci.Už ale nemá moc času.Ta skála se pořád přibližuje. ,,Až se ta loď rozbije, každej se snažte někoho držet.Plavte ve dvojicích.“ rozhodl Filip ,,A zkuste doplavat támhle k tomu nedalekýmu ostrovu, jo?“ křičel, aby všichni věděli, co mají dělat. ,,Já poplavu s…“ konec jeho věty se utopil v křiku nás ostatních.Náhle jsem uslyšela zvuk, který hodně připomínal rozbytí lodě.A pak jsem se ponořila do vody.Brrr!Ta byla ledová.Teď jsem měla na starost ale něco jiného.Musela jsem se rozhodnout, koho se budu držet. ,,Myslím, že Domča a Ondra budou spolu.To bylo jasné.“ uvažovala jsem. ,,A Áďa bude asi s Filipem.Jsou to docela dobří kamarádi.A já …No jo, vždyť tu mám bratra.Tak to poplavu s ním.Jen ho ještě musím najít.Takže na Dorys zbyl…Je nás přece lichý počet! Dorys nemá s kým plavat.Leda, že by plavala s Bobem.“  v tu chvíli jsem však musela přerušit své myšlenky.Už jsem neměla dech.Vynořia jsem se na hladinu a chytila se skály. ,,Musím je najít oba!“  poručila jsem si. ,,Dorys určitě dojde, že poplavu s Tomem.A bude chtít plavat sama.“  Začala jsem se rozhlížet a hledat je.Nikde nikdo. ,,Snad se jim nic nestalo.“  zpanikařila jsem.Najednou jsem něco zahlídla.Asi Domča s Ondrou.Snad v pořádku doplavou.Zadívala jsem se pozorně na ten ostrov, kam podle Filipova rozhodnutí máme směřovat.Někdo tam stojí.Je to snad Bob?Neměla jsem čas si to ujasnit, protože jsem se už neudržela.Pustila jsem se a spadla do vody.Předemnou se vynořil Tom.Lapal po dechu.Plavala jsem k němu. ,,Tome, co ti je?“ zeptala jsem se s obavami.Zadívala jsem se do jeho bledé tváře.Byla ještě průsvitnější, než na té lodi.Podívala jsem se pozorněji.Drkotá zubama, je mu zima.Asi už je v té vodě hodně dlouho.Nejspíš se mu nepovedlo jako mně něčeho se chytit.Navíc není moc dobrý plavec. ,,Pojď, musíme plavat co najrychleji k tomu ostrovu.“ nařídila jsem mu.Začali jsme oba konečně plavat.Já prsa, on kraula.Přibližovali jsme se pořád víc, což bylo dobře.Najednou jsem si vzpoměla na Dorys.Kde je?Snad je v pořádku, vracet už se nemůžu.Nemám na to sílu.Ucítila jsem pevnou půdu pod nohama.Už jsme tu.Nejvyšší čas, protože já i Tom meleme z posledního.Vylézám z vody, Tom v těsném závěsu za mnou.Filip mu pomohl dostat se na pevninu.Jenže byl tam sám! Ohlídla jsem se a viděla Domču a Ondru, jak k nám běží po pláži ruku v ruce. ,,Kde máš Áďu?“ zeptala jsem se Filipa ,,neříkal si, že poplaveš s ní?“ ,,Ne, na tý lodi jsem křičel, že popavu sám.“ Takže jemu došlo, že nás je lichý počet. ,,Věděl jsem, že vy dva …“ ukázal na Dominiku a Ondru ,,…a vy dva budete spolu.“ teď zase ukázal na mě a Toma. ,,A tak jsem si řek, ať jsou holky spolu.Nemoh jsem přece nechat jednu z nich, aby plavala sama.“ To dávalo smysl.Takhle to rozdělil nejlépe.Ovšem, kde teď jsou? ,,Hele, támhle plave Áďa.Ale sama.“ řekla vyděšeně Domča.Áďa k nám připlavala a sotva popadala dech. ,,Ona nemůže plavat!“ vychrlila na nás.Všichni jsme samozřejmně pochopili, že myslí Dominiky sestru. ,,Jakto?“ zajímala jsem se já. ,,Asi je někde zraněná.“ Zalapali jsme po dechu.Filip začal jednat. ,,Kde je?“ zeptal se spěšně. ,,Drží se té skály.Ale z druhý strany.“ odpověděla.Tak proto jsem je nemohla vidět.Byli z druhé strany.Jak jí teď ale pomůžeme?Filip to bleskurychle vyřešil: ,,Plavu tam.“ ohromil nás a skočil do vody. ,,Ale jak se sem dostanete, jestli je zraněná?“ stihla jsem namítnout. ,,Nevím, něco vymyslím.“ zakřičel na nás z dálky.Teď jsme se mohli jenom dívat, jak se nám vzdaluje a napjatě čekat.Domča začala blednout jako na lodi.Bylo to asi jen patnáct minut, ale nám to připadalo jako celá věčnost.Najednou Tom zavolal: ,,Hele Filip.“  ,,I s Dorys.“ dodala Áďa, aby uklidnila Dominiku.A opravdu.Z dálky k nám oba plavali.I když, plaval spíš jenom Filip.Dorys se o to také pokoušela, ale Filip jí musel pomáhat.Oddechli jsme si, že jsou oba v pořádku.Když vystoupili na břeh, Domča vyskočila a běžela svou sestru obejmout.My ostatní samozřejmě taky. ,,Bacha na tu nohu.“ upozornila nás.Sedla si do písku a opatrně si jí položila před sebe.Ta noha hodně krvácela. ,,A co se stalo s Bobem?“ vyděsil nás Ondra. ,,Vyděla jsem ho naposledy, když někam plaval.“ informovala nás Dorys.Já jsem jí přitom obvazovala zranění obynadly, jenž byly v batohu, který se Flipovi jako zázrakem povedlo zachránit.Bylo to sice všechno mokré, ale lepší, než aby Dorys vykrvácela. ,,No jo, ale kde je teda teď?“ nechápala Dominika.To nikdo nevěděl, všichni o tom přemýšleli.No dobře, Tom přemýšlel asi o něčem důležitějším: Hele, kde to vlastně jsme?A je fajn, že jsme se zachránili, ale kde to sme a co budem dělat teď?“ podotkl. ,,To je pravda.“ pomyslela jsem si. Jeden velký ostrov s džunglí uprostřed, tam jsme se to ocitli.